S levnými jízdenkami do Polska a ještě levnějšími vnitrostátními přelety jako by se roztrhl pytel, takže není divu, že i my jsme se rozhodli užít si ještě poslední menší zahraniční dobrodružství před začátkem školního roku a vydat se k našim severním sousedům. Cestu jsme poskládali tak, aby vyšla vážně nejlevněji, jak to jen jde a tomu odpovídal i počet dopravních prostředků, které jsme za tu dobu vyměnili. Z Prahy Flixbusem do Wroclawi, odtamtud letadlem do Varšavy, a následně znovu přeletem do Gdaňsku. Zpátky jsme se hodlali vydat stejnou trasou, jen poslední článek, cestu do Prahy, bychom absolvovali s Polskibusem místo Flixbusu. Nakonec za nás rozhodl Ryanair, když nám dva dny před odletem stornoval letenky z Varšavy a my se tak neměli jak včas dostat do Wroclawi. Všechno zlé je ale pro něco dobré, rozhodli jsme se z Varšavy jet opět se zeleným dopravcem, který nás pohodlně odvezl až do Olomouce, kde jsme bohužel byli již následující den školou povinní.

Flixbus přijíždí do mrazivého pražského rána na čas, my si vybíráme nejpohodlnější sedadla a probouzíme se až v Polsku. Výhodou i nevýhodou Flixbusu může být fakt, že si předem nemůžete zarezervovat místenky, platí tu tedy “kdo dřív přijde, ten dřív mele”. Zároveň v autobusech na rozdíl od regiojetovské konkurence chybí steward, Flixbus nenabízí denní tisk a občerstvení na mnoha linkách také nenajdete. Cesta uběhla příjemně a my po pěti hodinách přijíždíme do Wroclawi. Na toto město jsou Poláci náležitě hrdí, a když se jich zeptáte, kam se v jejich zemi podívat, Wroclaw (česky Vratislav) bude určitě mezi prvními. Nám bohužel na jeho návštěvu musí stačit jen několik málo hodin, které nám ještě “zpříjemňuje” neustálý déšť. Vydáváme se do centra města, kterým je Rynek, náměstí s velikým množstvím krásných starých domů s různě zdobenou omítkou. Zde se nachází také pravděpodobněji nejznámější budova celého města, a to Stará radnice. Je toho tolik k vidění a my máme tak málo času! K jídlu si bereme do ruky hranolky ze stánku Frytki i sos, který je vyhlášený zajímavými kombinacemi příchutí omáček. Čokoláda s čili, sladkokyselá barbecue omáčka a řada dalších. My volíme pálivě mangovou a vrháme se zpět do víru starého města. Pomalu nastává čas najít autobus, který nás zaveze na letiště. Jako největší plus polské hromadné dopravy nám přijde to, že na většině zastávek máte automat na jízdenky, který akceptuje i platební karty, tudíž pokud je pro vás Polsko pouze přestupní stanicí, nemusíte si ani měnit peníze a vše pohodlně zaplatíte kartou. Po chvíli nalézáme autobus číslo 106, který jede třikrát za hodinu a na letiště vás doveze za zhruba 40 minut. Vyjíždí ze zastávky Dworcowa, jež se nachází ani ne 10 minut chůze od hlavního wroclawského autobusového nádraží. Cena jízdenky je 3 zloté (cca 18 korun).

IMG_9642-compressor
Hlavní wroclawské náměstí

IMG_9649-compressor.jpg

IMG_9650-compressor

IMG_9655-compressor
Trpaslíky najdete ve Wroclawi po celém městě

Wroclawské letiště je moderní a nabízí řadu levných spojení po celé Evropě, proto se stává čím dál tím oblíbenějším i u českých cestovatelů. Řádově levněji se odsud dostanete například do Maroka či Gruzie. Nás však čeká jen krátký přelet, ani se skoro nestíháme připoutat a už jsme ve Varšavě. Let, který měl trvat hodinu zvládl pilot vměstnat do půl hodiny. Letiště Chopina je celkem unikátní v tom, kolik linek MHD na něj jede. Pokud máte ve Varšavě jen krátký přestup, ale i tak z něj chcete vytěžit maximum, využijte autobus číslo 175, který vás zaveze až přímo do historického centra města. Pokud pak potřebujete spoj na všechna důležitá nádraží, ať vlaková či autobusová, pak stačí přímo na letišti nasednout do vlaku SKM S2 či S3 a během několika minut jste na místě. Jízdenky jsou pak vždy otázkou pár zlotých.

Ve Varšavě trávíme jednu noc a jeden den, rozhodujeme se pro tento apartmán, který můžeme doporučit všemi deseti. Skvělá poloha v centru města, výhled na mrakodrapové panorama v čele s Palácem kultury a skvělý poměr cena/kvalita. Po celodenním cestování nám vyhládlo, takže konečně vyrážíme poznat místní kuchyni a taky noční centrum Varšavy. Procházíme ulicí Nowy Swiat, kde se nachází celá řada rozličných restaurací. Každý si zde zkrátka najde to svoje, ať už má chuť na polskou, asijskou, mexickou či jinou světovou kuchyni. My se rozhodujeme pro restauraci s všeříkajícím názvem, Specjaly Regionalne. Ceny jsou zde sice poměrně vyšší, kolem 35 zlotých za hlavní jídlo, ale po zdejším bigosu (polská specialita ze zelí a masa) a pirozích plněných kachním masem se nám sbíhají sliny ještě teď! Po vydatné večeři procházíme kolem památníku Mikuláše Koperníka, po kterém je v Polsku pojmenována celá řada významných budov a míst, kostela svatého Kříže a pomníku knížete Jozefa Poniatowského, až se pomalu dostáváme ke kostelu svaté Anny, který je bránou do Starého města.

IMG_9662-compressor
Pohled z balkónu, co chtít víc?
IMG_9689-compressor
Palác vědy a kultury

IMG_9693-compressor

To si však necháváme až na další den, teď chceme vidět Gdaňský most, ze kterého je prý nádherný pohled na Varšavu. Stali jsme se ale trochu oběťmi varšavského dopravního boomu, kdy několik zastávek, na které jsme dorazili, bylo v rekonstrukci. Co teď? Most daleko, na to jít tam pěšky jsme unavení a správná zastávka vlivem špatného značení a naší špatné polštiny v nedohlednu. No nic zítra je taky den, večer uvidíme už jen postel.

most gdanski.jpg
Pohled z Gdaňského mostu (Most Gdanski), foto: Sebastian Deptula

Další den vyrážíme již brzy ráno, rozuměj v deset, abychom z té Varšavy taky něco stihli. Ne nadarmo se však říká, že snídaně je základ dne, naše první kroky tak vedou okolo Paláce kultury do, podle aplikace foursquare, nejlepší “snídaňárny” ve městě s pro nás ne zrovna lehce vyslovitelným názvem Bułkę przez Bibułkę. Míchaná vajíčka, ovesná kaše, sendviče, zkrátka na co si vzpomenete. S (možná až moc) plným břichem se vydáváme na naší první zastávku, Copernicus Science Center. Centrum, kde si malé, ale i ty trochu přerostlé, děti přijdou na své. Věda je zde pojata formou pokusů a různých zajímavých interaktivních exponátů. Pokud přemýšlíte, kam vzít děti, nechat je vyblbnout a užít si chvíle klidu, tohle je to správné místo! Když jsme se konečně vyblbli, necháváme centrum centrem a po nábřeží Wisly se vydáváme opět k branám Starého města.  Přicházíme na Plac Zamkowy, hlavní náměstí Starého města, s jeho dominantami Královským hradem, který, jak už název napovídá, byl sídlem polských králů, a katedrálou sv. Jana Křtitele. Staré město je plné krásných domů s bohatě zdobenou omítkou, většina z nich však není původních, město bylo za druhé světové války vážně poničeno německou armádou, a tak bylo muselo být centrum postaveno znovu dle starých nákresů a plánů. Pokud byste měli hlad, nezoufejte, nachází se zde řada restaurací, servírujících převážně polské speciality, cena však odpovídá místu. Jestliže přemýšlíte, jak ušetřit a navíc nemáte moc velký hlad, dejte si jednu z místních zapiekanek (rozříznutá bageta se zapečeným sýrem, žampiony nebo jinými ingrediencemi) a zapijte to například plechovkou Albánského ráje, kterou koupíte v jednom z mnoha Carrefour expressů přímo na náměstí.

27140276_361483097653572_845945082_o
Energy drink Albánský ráj, první cena za nejdivnější marketingový tah

27141055_361483210986894_475935991_o

IMG_9736-compressor.jpg
Staré město, vpravo Královský hrad

IMG_9740-compressor.jpg

Dostatečně jsme se pokochali historií, vyfotili tuny fotek, nakrmili holuby i sebe, a tak už byl čas znovu vyrazit na letiště. Nasedáme na již zmiňovaný autobus číslo 175, který jede pohodlně z Placu Zamkoweho až na letiště Chopina. Opouštíme Varšavu a trochu litujeme, že jsme si na ní vyhradili jen jeden den, má svoje kouzlo a je toho tu hodně co vidět. Teď už se ale naše cesta ubírá směrem Gdaňsk, město s bohatou historií a krásným architektonickým stylem. Náš let opět trvá jen něco krátce přes půl hodinu. Z letiště Lecha Wałęsy se dá do centra Gdaňsku, přesněji k hlavnímu vlakovému nádraží Dworzec Glowny, dostat autobusem číslo 210, který jezdí každou půl hodinu (o víkendu a svátcích každou hodinu) a cesta mu trvá 40 minut. Pozor na směr, letiště není konečná, může se vám tedy stát, že nastoupíte sice do autobusu správného čísla, ale špatného směru. Ten do centra se ukrývá pod názvem Goscinna. Pokud cestujete v noci, můžete naskočit na autobus N3, který má stejnou trasu. Další možností je taxi, to vás vyjde na zhruba 70 zlotých, oproti třem zlotým za autobus poněkud dražší varianta. My jsme se krásně trefili do času, kdy denní autobus už nejezdí a noční ještě nezačal, dvě hodiny se nám čekat nechtělo, a tak jsme využili k odvozu majitele našeho budoucího dočasného apartmánu. Ten je k prohlédnutí zde. Už je pozdě, proto si jen krátce prohlédneme okolí apartmánu a jdeme si nechat zdát o pirožkách dní příštích.

Nemohli bychom pořádně říct, že jsme navštívili Polsko, kdybychom nevešli aspoň do jednoho kostela. “Povinnost” si odbýváme hned v tom největším v celém Gdaňsku, kostele Panny Marie. To už se nacházíme v nejcentrovatějším centru. Procházíme se Dlouhou ulicí (Dluga), která je dlouhá nejen svým názvem. Je to jedna velká řada uměleckých děl, jimiž průčelí domů na této ulici bezpochyby jsou. Míjíme radnici přestavěnou v manýristickém slohu, prohlížíme si Neptunovu fontánu a pomalu se pod Zelenou Bránou dostáváme na nábřeží. Kdo má rád divadlo, může se zajít podívat na Teatr w oknie, což je výloha v Dlouhé ulici, kde se jednou za čas hraje představení. My se bohužel musíme obejít bez divadla, další představení se hraje v polovině října a vzhledem k tomu, že je teprve začátek září a my v Gdaňsku trávíme jen tři dny, máme celkem jasno. Ale zpět už k nábřeží.

IMG_9767-compressor.jpg
Dlouhá ulice je dlouhá nejen názvem, vepředu se tyčí věž radnice
IMG_9786-compressor.jpg
Neptunova fontána
IMG_9788-compressor
Bránu na nábřeží lemují historické domy

Tam si v září užíváme pravý význam pojmu aprílové počasí. Pár minut hledáme deštník kvůli průtrži mračen, která se na nás přihnala, pár minut zase kvůli silnému slunku a tak několikrát dokola. Ideální počasí pro lidi, kteří se nemohou rozhodnout, jaké roční období preferují. Nejvýznamnější památkou gdaňského nábřeží, ale možná i celého města je Jeřáb (Żuraw), který se ve městě zachoval z dob jeho velké námořnické slávy. Nyní je z něho námořní muzeum, kam se můžete ve středu vydat zdarma. Zrovna je sobota a my stejně nejsme nadšenci do polského mořeplavectví, a tak se jdeme radši projít dál po nábřeží.

IMG_9851-compressor
Nábřeží Gdaňsku s černým Jeřábem v pozadí

IMG_9871-compressor.jpg

 

IMG_9800-compressor (1)
Zašlé německé a hebrejské nápisy na domech
IMG_9843-compressor.jpg
Moje krawka

Míjíme řadu restaurací, kde pokud jste příznivci motta za málo peněz hodně muziky, moc nepořídíte, prohlížíme okolní domy, na některých z nich ještě najdete zašlé německé, ale i hebrejské nápisy a prázdné břicho za nás rozhoduje, že je čas na něco k jídlu. Náš hostitel nám doporučil Bar Turystyczny, je to sice menší bistro, na romantickou večeři při svíčkách by sem člověk nešel, ale mají tu dobré polské jídlo za málo peněz a paní za kasou neumí anglicky, což je znak autentičnosti. S plným břichem a odhodláním se vydáváme k Centru Solidárnosti, kde začal polský odboj proti komunismu. My sem míříme z jiného důvodu. Ze střechy zdejšího centra je hezký výhled na gdaňské doky, kam je jinak vstup zakázán.

IMG_9889-compressor

IMG_9890-compressor

IMG_9892-compressor

Jako poslední máme na dnešním seznamu míst pláž s roztomilým názvem Jelitkowo. Ta je od centra Gdaňsku poměrně daleko, my nejdřív prohráváme souboj s polskými prodavači jízdenek, kdy na čtyřech zastávkách po sobě nefunguje prodejní automat, poté částečně vyhráváme, když nás zastavuje revizor a my se můžeme prokázat platnou jízdenkou, abychom nakonec prohráli závod s časem, když na pláž přijíždíme už po západu slunce. Sedáme si tak aspoň do písku a bavíme se fantaziemi, jak asi pláž vypadá. Zajímavostí je, že po pláži můžete dojít až do 10 kilometrů vzdálené Gdynie. Ještě chvíli si užíváme ruch pláže, která je nejen večer místem, kam se jezdí polská mládež bavit a odebíráme se pomalu na apartmán.

Druhý den se potkáváme s Magdou, se kterou jsme se seznámili přes couchsurfing. Magda je mladá slečna, která má Gdaňsk a jeho historii v malíčku a couchsurfing je stránka, kde můžete poznat místní i cestovatele z celého světa, přespat u nich při vašich cestách, potkat se s nimi nebo tyto lidi hostit ve vašem městě, je to jen na vás. Naše nová gdaňská průvodkyni nás bere na prohlídku staré čtvrti, kde se nachází spousta starých domů s původní architekturou. Plus je, že bychom se do této čtvrti sami nepodívali a viděli jsme tak něco ne úplně turistického. Mínus je, že prohlídka byla jen v polštině.

IMG_9920-compressor
Účastníci zájezdu

 

IMG_9928-compressor
Kostel Panny Marie, vpravo od něj budova radnice

Po dvouhodinovém ztracenu v překladu nasedáme do auta a jedeme za jídlem. Naším cílem je Bar mleczny przy rynku. Není to tedy úplně cíl, ale když už jsme v tom poznávání neturistických částí, tak zajíždíme i na sídliště. Bar mleczny je pro nás poměrně zavádějící název, čekáme zmrzliny, zákusky a podobně, ale místo toho jsme ve skoro stejném bistru jako den předtím. Za pirožky na sladko a kus masa jako druhé hlavní jídlo tu zaplatíte kolem 20 zlotých (120 korun) a ještě k tomu dostanete pití. Většinou k tomu dostanete i ne zrovna příjemné prodavačky, ale za tu cenu to člověk oželí.

Po jídle se jedeme aspoň symbolickou podívat na Westerplatte. Symbolicky znamená, že z druhého břehu řeky vidíme jen špičku památníku. Pokud se někdo chce na Westerplatte, kde začala druhá světová válka, podívat, může využít buď lodi, která jezdí od Jeřábu (Żuraw) v centru města za 45 zlotých (270 korun) jedna cesta nebo ze zastávky Akademia Muzyczna autobusem číslo 106.

To hlavní, co nám Magda chce ukázat je ale park Oliwski, kam se často chodí místní svatebčané fotit, a Wzgórze Pachołek, kopec, na jehož vrcholu se nachází rozhledna s úžasným rozhledem na celý nový Gdaňsk a moře. Trochu se tam povídáním zapomínáme, ale už zbývá stejně jen zvláštní socha tlustého dítěte s větrníkem, park Prezydenta Ronalda Reagana, kam chodí po práci běhat snad celé město, a Molo Brzeźno. Na pláži zrovna cvičí psí záchranáři, takže máme na několik hodin, možná i dnů o zábavu postaráno.

IMG_9943-compressor
Došlo i na lámání jazyků
IMG_9944-compressor
Panoramata
IMG_9952-compressor
Tlusté dítě s větrníkem, nejzajímavější socha Gdaňsku, možná celého Polska, možná celé Evropy
IMG_9955-compressor.jpg
Celý Gdaňsk je na mole
IMG_9957-compressor.jpg
Psí záchranáři

Cestou na ubytování si prohlížíme už jen hlavní nádraží (Dworzec Gdańsk Główny), které je postavené ve stylu gdaňské renesance a je jedno z nejhezčích nádraží v celém Polsku. Ještě v noci od stejného nádraží odjíždíme. To, že jsme celkem spořiví cestovatelé poznáváme tak, že do stejného autobusu jako my nenastoupil za třičtvrtěhodinovou cestu žádný turista, ale jen mladí Poláci vracející se ze zábav. Alespoň jsme cestu měli zpestřenou o kulturní vložku slečny, která názorně předvedla, jak to vypadá, když vypijete láhev tequilly. Chvílemi s podivem, ale nepozvracení přijíždíme na gdaňské letiště, kde na závěr naší polské cesty vidíme ještě jeden bizarní výjev. Místní byznysmen si k letence za 120 korun od Ryanairu připlácí luxusní přijetí v limuzíně až k letadlu, což samotné stálo možná víc než letenky všech lidí v letadle dohromady. To je z našeho krátkého putování po této zemi vše, pokud byste měli jakoukoliv otázku nebo připomínku, napište na adamkovycesticky@gmail.com