Někde uprostřed Číny se nachází malé, asi desetimilionové, městečko Chongqing (Čchun’-čin’, 重庆). Jednoho dne se na našich katederních stránkách objevila možnost navštívit tuto nejen pro nás Čechy neznámou megapoli v rámci dvoutýdenní letní školy. Jelikož Marťa v Chongqingu strávila rok učením se čínštiny, bylo rychle rozhodnuto, jedeme oživovat vzpomínky. Já tedy spíše tvořit. K tomu přidáme týden v okolí Šanghaje, přibíráme kamarádku/spolužačku Míšu a hurá na letiště.

Letíme s Finnairem, který téměř jako jediný letí z Evropy přímo do neznáma, do Chongqingu. V letadle z Prahy do Helsinek se skoro ani nestíháme usadit a už jsme ve Finsku. Hlad zahání Burger King zastrčený kdesi u záchodů, který se ukazuje jako téměř jediná low-cost možnost obědu na helsinském letišti. Obohaceni o pár prázdných kalorií se vydáváme obhlídnout check-in. Už z dálky slyšíme hlasité chrchlání, krkání a prdění, což signalizuje jediné, jsme správně a zároveň, že na tomto letu moc cizinců nebude. A taky, že ano, nakonec je nás i spolu s námi třemi a jednou poloviční rodinou (maminka a syn) celkem pět nečíňanů. Podle svěšené brady a později těžce zamačkávané slzy to byl jejich první “čínský” let. V Praze nám dali letenky na Stand-by, to znamená, že místa dostaneme až u gatu. Naštěstí se naše představy o zlomyslných Finech, kteří nás obdarují místy 15D, 40E a 55F, tedy daleko od sebe a hezky uprostřed čtyřsedačky, obklopeni ničím jiným než hlasitými tělesnými zvuky, ukázaly jako liché. Na chvíli jsme se sice ocitli v letadle od sebe, nakonec se na nás však usmálo štěstí nebo spíš hodný pan Číňan, který se nás svou téměř brilantní angličtinou (jeho slovní zásoba obsahovala pouze slova Chongqing, China a OK) pokoušel přesvědčit o tom, že si s námi klidně své místo vymění. Naštěstí domluva styl ruce-nohy pořád funguje, a tak startujeme už pěkně pohromadě.

Po osmi hodinách pohledu na těsně u našich uší debatující, uličky před letuškami zacpávající, věčně protahující se a ničemu nerozumějící Číňany přistáváme v ranním smogovém oparu. Letušky si oddychují, my taky, před námi jen krátká pasová kontrola, tentokrát obohacená o snímání otisků prstů, a naše třítýdenní čínské dobrodružství může začít.

39872882_257697838192040_5590331013021564928_n
Po přistání ve zasmoženém Chongqingu

Letní škola byla fajn, takže i to, že jsme se učili základní pozdravy, když už všichni tři máme bakaláře z čínštiny, jsme přešli mávnutím ruky. V dalších praktických hodinách se nám podařilo zprznit tisícileté umění kaligrafie a čínských vystřihovánek, ale co, žádný učený z nebe nespadl. Nejlepší samozřejmě bylo poznávání samotného města, které leží na Dlouhé řece (doslovný překlad)/Yangtze (převzaté jméno). Během druhé proti-japonské války (1937-1945) byl Chongqing dokonce chvíli hlavním městem a čínští generálové se zde snažili vymyslet strategii, jak odrazit japonskou ofenzivu.

39983970_1867872899993640_6981210512033841152_n
Výhled z okna byl první dny poněkud rozpačitý

Za úplné centrum města se dá označit Monument Osvobození (ťjé-fan’-pej, 解放碑), který byl postaven nejprve v roce 1940, aby inspiroval obyvatele k boji proti japonskému nepříteli. Původní monument byl zničen při bombardování, po válce byl však přestaven do současné podoby. Zájemci se nemusí spokojit jen s pohledem na něj, pokud si vyšlápnou pár schodů, mohou se podívat i přímo z něj. Uvnitř budovy je navíc schovaný dopis amerického prezidenta Roosevelta, který v něm gratuloval obyvatelům Chongqingu k vítězství nad Japonci. Těžko uvěřit, že monument, který se nyní krčí u země obklopen mrakodrapy, byl kdysi jednou z nejvyšších budov města.

39835031_255042601803661_3994527654970654720_n
My, vzadu monument
IMG_1149-compressor
Monumentální monument
IMG_1151-compressor.jpg
V zajetí mrakodrapů

Nedaleko soutoku, na čínské poměry krátké, “pouze” tisíc kilometrů měřící řeky Jialing s mohutnou Dlouhou řekou (Yangtze) se nachází další atrakce, Porcelánová vesnice Ciqikou (c-čí-kchou, 磁器口), která je spojením starého s novým. V přízemí tradičních domů jsou zde obchody se vším možným. Celé to funguje jako jedno velké divadlo. Zejména prodavači občerstvení působí jako baviči, při výrobě nudlí zpívají, tančí a publiku dávají okusit stloukání mouky či jiných produktů jejich obchůdku. Ciqikou však není jen místem jídla a levných suvenýrů. Můžete zde také v akci sledovat malíře tradiční čínské krajiny, umělce tvořící nádherné výšivky nebo se jen zatoulat do jedné z desítek či snad stovek čajoven, kde si člověk může vychutnat klid (a čaj) uprostřed všeho shonu. Pokuste se vyhnout návštěvě Ciqikou zejména o svátcích, to pak o tom, kam chcete jít nerozhodujete vy, ale davy lidí před vámi, za vámi, vlevo, vpravo a někdy dokonce i nad vámi.

IMG_1171-compressor
Vchod do Porcelánové vesničky s japonskou dorostenkou v popředí
IMG_1180-compressor
(Čínská) hlava na hlavě
IMG_1174-compressor
Čínské “špízy” tu dostanete všude
39929259_927397657467240_7284887415943069696_n
Fotografuji fotografující
39905885_912851682249264_6825568653937737728_n
Když to nejde po dobrém, půjde to silou
39900071_310393116384056_4435661293516488704_n
Sympaťák vyklepává nudle (naštěstí ne z nosu)
39811577_2145352002396651_8937306852501225472_n
I vy se tu můžete na chvíli stát cukrářem či pekařem

O trochu více divadla a o hodně více kolotočářství najdete poblíž středu města u “jeskyně” Hongya (chun’-ja-tun’, 洪崖洞). Je to 11 pater vysoká budova postavená na strmé skále plná obchodů se suvenýry a restaurací. Po chvíli nakupování se však ocitnete o pár set let zpět. Tradiční část je plná zeleně a dokonce i vodopád tu najdete! Večer a v noci se zde neony rozjíždí naplno a pokud trpíte epilepsií, budete mít co dělat, abyste jeskyni neopustili se záchvatem. Pokud se koukáte na Hongyadong z větší dálky, je to sice pořád kýč, ale poměrně hezky nasvícený.

IMG_1363-min
Pohled na Hongyadong zboku
IMG_1358-compressor
Zátiší s mrakodrapy, vodopádem a panem Číňanem
IMG_1218-compressor
Tuny zeleně
39861924_1778526812224310_2871852375214129152_n
Nasvícené domečky, omlouvám se za kvalitu fotky, pršelo a měl jsem hlad

Jestli chcete vidět město alespoň trochu z ptačí perspektivy a peníze na vlastní helikoptéru jste ještě nestihli našetřit, nemusíte zoufat. Za pouhých 20 yuanů (80 korun) se můžete nalodit do lanovky překlenující řeku Yangtze. Doporučuji jet v noci. Zaprvé budete mít osvětlené město jako na dlani, druhý důvod je pak trochu prozaičtější, v noci totiž není vidět okolní špína a opotřebení lanovky. Jestliže zvolíte cestu z centra na druhou stranu, můžete poté od lanovky sejít směrem k řece, udělat si příjemnou procházku po nábřeží, nejlépe zakončené u soutoku řek Yangtze a Jialing. Obě řeky mají odlišnou barvu, hnědá Yangtze stihla nabrat na své dlouhé cestě z Tibetu všechnu půdu a nečistoty, zatímco Jialing, řeka poměrně neznečištěná, má ještě (občas) barvu modrou.

IMG_1365-compressor
Kopce Chongqingu, Dlouhá řeka a mostík
IMG_1378-compressor
Pohled z lanovky napravo…
IMG_1382-compressor
…a pohled nalevo
IMG_1386-compressor
Sardinky v lanovce
IMG_1389-compressor
Panoramata
IMG_1421-compressor
Most jako v Sydney
IMG_1428-compressor
Noc
IMG_1434-compressor
Velkoměsto za tmy

Zajímavostí, kterou můžete z nábřeží pozorovat zatím ve výstavbě, je také budoucí největší “horizontální” mrakodrap světa. Raffles City Chongqing bude soustava mrakodrapů, které budou vzájemně propojeny velikým mostem. Jak by měla stavba vypadat, se můžete podívat na následující fotce.

image-1024x487.jpg
Budoucí podoba Raffles City Chongqing, zdroj: Media Solutions ltd.

Jednou z nejhezčích budov celého města je Zasedací síň lidu (People’s Assembly Hall, čchun’-čyn’-š ren-myn ta-ly-tchan’, 重庆市人民大礼堂). O její postavení se zasadila jedna z největších osobností čínské historie minulého století, Deng Xiaoping. Budova z roku 1954 připomíná pekingský Chrám nebes a je místem konání politických a kulturních akcí.

IMG_1204-compressor
Pohled od muzea Tří soutěsek
IMG_1197-compressor
Čínská vlajka zrovna nevla(jku)je

IMG_1199-compressor

Přímo naproti Zasedací síni se nachází Muzeum Tří soutěsek (san-sja po-wu-kuan, 三峡博物馆), které mapuje výstavbu, ale i současný stav této obří přehrady. Přehrada Tři soutěsky, ležící mezi čínskými městy Chongqing a Wuhan (Wu-chan, 武汉), je držitelkou řady světových nej – největší přehrada, největší elektrárna, největší zdymadlo,… Vstup do muzea je zdarma a obsahuje hned několik expozic. Kromě těch věnovaných přehradě jsou zde i výstavy věnující se Chongqingu a jeho předchůdci Ba-yu, proti-japonské válce, nebo starobylým čínským mincím.

IMG_1190-compressor
Muzeum Tří soutěsek
39985614_520405468385201_444134459181105152_n
Mao Zedong a jeho kamarád Zhou Enlai nechybí ani v tomto muzeu
40255939_476377809438406_2931585874128797696_n.jpg
Naháči pořád ještě v některých místech tahají lodě po mělčině

Jméno Chongqing je pro Číňany synonymem k místní specialitě, hot-potu (chuo-kuo, 火锅). Hrnec, pálivý vývar a spousta masa a zeleniny, to je pravý chongqingský hot-pot! Funguje to jednoduše, zvláštní směs vody, tuku a chilli v hrnci se přivede k varu, účastníci “dýchánku” si vyberou přísady a ty se poté postupně syrové vkládají do hrnce podle toho, na co má zrovna kdo chuť. Pokud budou vašimi spoluhodujícími Číňané, můžete se těšit na pro nás netradiční ingredience jako je vepřový mozek, kachní střívka, jazyky či krev nebo například mořský sumýš. Ale pozor, v Chongqingu, stejně jako ve vedlejší provinciích Sichuan a Hunan, milují pálivé! To znamená, že to, co je pro místní jemně pálivé či nepálivé jídlo se pro nás mění na žíravinu a člověk má pocit, že se do něj chilli papričky zevnitř snaží vypálit díru. Naštěstí se uvnitř hrnce nechává ještě jedna menší nádoba, která bývá čistě bez toho zlého pálivého. Najíme se tak i my, kteří bychom jinak jen brečeli na miskou pálivého čehosi.

40389405_730902613916869_6443433473603534848_n
Multi kulti hot pot skupina
39453143_716101408723891_7134246952773877760_n
Pěkně pro ilustraci
39442388_680667855600423_3452306240217022464_n
Přísadám se meze nekladou

Ubytování v Chongqingu je levné, jedinou zradou může být, že některé z hotelů ubytovávají pouze obyvatele čínského vnitrozemí, to však zjistíte již při rezervaci pokoje. Například na booking.com je tento fakt vypsán vždy v nadpisu nabízených pokojů. Pokud se chcete cítit jako honorace a neutratit při tom moc peněz, Chongqing je místo pro vás! Pokoj pro dva v hotelu proslulých značek jako je Hilton a podobně zde pořídíte již za 1500 korun za noc. Jestliže si vystačíte s normálním čistým pokojem bez zbytečného pozlátka, najdete nabídky již od 500 korun pro dva za jednu noc. A pokud chcete cestovat úplně low-cost a ušetřit, co to jen jde, ve městě se nachází celá řada hostelů, kde zaplatíte okolo stokoruny za noc a osobu.

To je prozatím z Chongqingu vše, pokud byste měli jakékoliv otázky či poznámky, piště mi na adamkovycesticky@gmail.com