V plánu naší dvoutýdenní letní školy byla návštěva krásného přírodního parku Wulong (u-lun’, 武隆), který toho nabízí spoustu nad zemí, ale i pod zemí, konkrétně krápníkové jeskyně. Bohužel člověk míní a Číňan mění… Dozvídáme se, že do Wulongu se nejede, ale naplánovali pro nás neméně zajímavý výlet do měst Renhuai (ren-chuaj, 仁怀) a Maotai (mao-tchaj, 茅台) v provincii Guizhou (kuej-čou, 贵州). O prvním jmenovaném městě neslyšeli pravděpodobně ani lidé, kteří v něm bydlí, druhé je pak domovem čínské pálenky. To by neznělo špatně, pokud by nešlo o čínskou pálenku, která smrdí jako ředidlo a dost podobně chutná. Ale jak se říká, darovanému koni na zuby nehleď, a tak nasedáme na pětihodinovou cestu do neznáma. Hodiny rychle utíkají a za námi mizí kilometry zeleně občas vystřídané nějakou tou továrnou. Na pumpové zastávce prohlížíme suvenýry (ty jsou věrny teorii “Čím větší venkov, tím větší bizarnost”) a už jsme na místě.

40359247_976976679152322_5777079558306004992_n
Údolí s elektrárnou
40330301_295671191216772_7086003298829860864_n
Údolí bez elektrárny
40298011_228983251109956_1955192984290983936_n
Alkohol, se kterým vás ani nepustí do letadla
40307913_2080784395584153_1972926423219830784_n
Pálenka značky “Dlouhý pochod”

Vystupujeme z autobusu před největší pozoruhodností oblasti, obří sochou láhve s pálenkou tyčící se na kopci nad městem. Obdivujeme vedle stojící pouliční lampy ve tvaru tradičních čínských uzlů, poté zdoláváme pár schodů a naskytuje se nám krásný výhled na kopce a řeku pod námi.

IMG_1228-compressor
Kopce nad řekou
IMG_1232-min
Lampa v podobě tradičního čínského uzlu
IMG_1233-compressor
Ředidlo se vynořuje z lesů

Dnešní program není nejbohatší, jedeme se ubytovat na hotel s poetickým názvem “Hlavní město alkoholu” a dostáváme volno ke ztracení se ve městě. Co ve městě, ve kterém nic není? Tato otázka se vyskytla hned poté, co jsme vyšli z našich pokojů. Naštěstí jsme v Číně, takže když nenajdeme zábavu my, najde si ona nás. Cestou kolem všech obchodů typu “Loius Vuitton”, “Plada” či “Confused wine factory” padla nakonec naše volba na obchodní centrum. A tady to všechno přichází. Pro místní jsme bez přehánění byli možná první cizinci, které kdy viděli, takže začínají bystřit. Ostýchavější vytahují telefony a zpovzdálí fotí. Méně ostýchaví si nás fotí z pěti milimetrů. S bleskem. Většina chce však fotku přímo s bělochem, vždyť by jim přeci nikdo neuvěřil, kdyby měli jen obrázek náhodného cizince na náhodném místě! Ochotně se tak necháváme tahat za rukávy a prosit ještě k další fotce, protože dvacet jich nestačí. Děti mají radost a očička jim září tak, až se bojíme, že dostaneme nemoc z ozáření. Začíná pršet. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby zrovna nekončila otvírací doba obchoďáku. Co se uvnitř obchodu zdá jako menší přeháňka je ve skutečnosti menší tajfun. Tedy pro nás středoevropany, místní batolata si hrají venku a smějí se. Pomalu se připravujeme na násilné vyhození na ulici, ideálně ještě s výsměchem. Naštěstí jsme si asi společným focením nabili karmu (ne ten kotel), zaměstnanci centra vidí naše smutné výrazy a začínají rozdávat pláštěnky. Málo platné, cítíme se jako Forrest Gump ve Vietnamu, prší shora, zboku a nakonec i zdola. Do “Hlavního města alkoholu” už přicházíme úplně mokří, oblečení házíme přes židle a unavení padáme do postele.

40183457_2196339350408357_9218924529500291072_n
Ajťákovi to trochu ujelo
40208725_2524747447775701_7868708389277138944_n
Světoznámý Loius Vuitton
40213578_454337648419135_2736954212725293056_n.jpg
Zajímavá značka peněženky
40293689_266374057316040_1199699771544043520_n
Naše zábava na večer
40281898_278304659443905_5859190498257797120_n
Nadšená Číňanka a “nadšený” Němec
40291114_493535921073013_7362320131487170560_n
Camillo a jeho děti
40337109_508406232904951_1873957040846536704_n
Nevzala si…

Ráno se probouzíme poměrně brzy, je před námi cesta do továrny na alkohol! Ten se vyrábí z čiroku (obilovina), který se nechává ve velkých skladech pořádně uzrát, což slabším účastníkům výpravy pořádně zahýbe nosem a po chvíli i žaludkem. Procházíme několika sklady, v každém se děje něco trochu jiného, ale vesměs pořád to stejné. Pomalu přichází nejhorší část programu, ochutnávka. Všichni to ale zvládají na jedničku, a tak je na řadě část poslední, prodej. Horst Fuchs by se nemusel stydět! Moderátor, eskamotér a prodavač v jedné osobě je natolik úspěšný, že jediné, co zbylo, byly ty nejdražší lahve.

IMG_1240-compressor
Jen jedno Ačko jim chybí do dokonalosti
IMG_1244-compressor
Bez pořádného hesla by to nebylo ono!
IMG_1248-compressor
V těchto “vepřínech” se nechává fermentovat čirok
40224841_527910777622089_3368094747724873728_n
“Vepřín” zevnitř
40232948_450579778798109_9097407251722797056_n
Už to zraje!
40204841_286867748796993_6663664505890799616_n
Na ochutnávce
40196857_1045170155675809_1564434647792746496_n
Prodavač v akci

Cinkajícím autobusem se přesouváme do parku s trochu krkolomným názvem Heavenly Eight-Diagram Garden (šen-cchaj pa-kua juen, 神采八卦园). Po dřevěných chodníčcích se dostáváme k výhledu na celé údolíčko. Jeho centrem zahradnickým je znak jin-jang vytvořený mezi řádky kukuřice a různé další zeleně, centrem politickým jsou pak sochy oslavující komunistický Dlouhý pochod a hrdinu lidu Mao Zedonga. Dlouhý pochod je jedno z období, na které jsou čínští historici a čínští Číňané nejvíce hrdí. Komunisté, kterých tehdy (30. léta) ještě moc nebylo, byli zahnáni do kouta, jejich jedinou možností bylo dostat se na sever Číny. Během rok trvajícího pochodu svedli řadu bitev a z původního počtu 85 000 jich do cíle, města Yan’an, dorazilo pouhých 7000. Tam si vybudovali svou novou základnu, komunistický ráj na zemi, a spřádali plány na vítězství nad konkurenčním Kuomintangem (国民党), ale i nad okupanty z Japonska.

IMG_1280-min
To černo-zelené dole je znak jin a jang
IMG_1281-compressor
Čínské lampiony
IMG_1283-min
S Marťou v srdci
IMG_1286-compressor
Cestou z práce
IMG_1273-min
Čínský Mig 19
IMG_1275-compressor
Mao shlíží na údolí
IMG_1274-compressor
Hrdinní radioamatéři
IMG_1277-compressor
Část trasy Dlouhého pochodu vedla i přes provincii Guizhou
IMG_1287-compressor
Malý tankista

Po malém výšlapu na nás čeká kulturně-gastronomický zážitek, večeříme totiž u etnické menšiny Miao (mjao, 苗). Hned u vstupu nás čekají se svými tradičními hliněnými mističkami, do kterých nalévají alkohol jako přivítání pro nově příchozí. Posilnění jdeme dál a po pár krocích litujeme, že jsme si alkoholu nepřihnuli víc. Viděli jsme, jak připravují naší večeři. Byly to krysy! Po mírném omdlení části osazenstva se ukázalo, že jsme naštěstí neměli pravdu hned ve dvou věcech. Nebyla to večeře pro nás a nebyly to krysy, ale morčata. Nám nakonec přistála na stole pečená ryba, tofu, zelenina a další nešokující jídlo. K večeři nám hezky hráli, zpívali a po chvíli i alkohol do krku lili. Nedělali to nijak barbarsky, ale stylově a promyšleně. Procházeli mezi hodujícími, u každého se zastavili, poskládali hliněné mističky nad sebe až k nebožákově puse a shora rozlévali, čímž tvořili takovou alkoholovou kaskádu. Sem by se hodilo přirovnání (opět) z Forresta Gumpa “Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš co ochutnáš”. V tomto případě to byl fakt, že nejdéle vydržel pít muslim.

 

40269667_278955126044148_5753270157992525824_n
Marťa pije alkoholy
40279748_479951722473493_7746017657714900992_n
Z krys se vyklubala morčata (ne doslova)
40313230_977136222458925_4560437218816032768_n
Posezení u ryby a nudlí
40380171_842969082566276_5977234985738829824_n
Smutek, radost, radost, smutek
40269343_287985985127261_7964198002032115712_n
Už ho nalévají!
40276471_1884764701579100_3010818017761165312_n
Hostina opodál
40248444_536043126846964_4999112224808108032_n
Hostina 2

Po večeři se líně táhneme do autobusu a směřujeme na ubytování. Večerní zdravotní procházku zkracujeme, jediné zajímavé je to, že se vážně nacházíme v epicentru výroby pálenky. Všechny obchody tu nabízí to stejné, a to velké kádě plné pálenky, ze kterých si může zákazník nabrat dle libosti. Po chvíli málem propadáme trudnomyslnosti, že jediné, co si tu budeme moci dát při čištění zubů na kartáček, a čím se vysprchujeme je alkohol. Naštěstí nás zachraňuje malý zastrčený krámek, paní vypadá, že nás ráda vidí, nealko obchody asi moc v tomto městě netáhnou.

39468530_538363333277795_2142548051972063232_n
Prodává se po půl kilech

Ráno se nám naskytuje vtipná scéna. Sedíme na snídani, k jídlu jsou jen čínské plněné knedlíky nebo nudle. Když to někteří spoluevropani vidí, obrací se a pádí do pokoje pro sušenky. Nic proti čínské kuchyni, ale snídaně je pro nás vždy tím největším oříškem. Chleba mají v Číně sladký, sýr nejí pro jistotu skoro vůbec, mléko nepijí, šunkám a salámům se tu taky vyhýbají, cereálie ještě nepřišly do módy. Zbývá se buď přizpůsobit nebo vstávat až na oběd, což má aspoň tu výhodu, že ušetříte.

40304158_231151140910362_5071098067122388992_n
Typická střídmá snídaně

Jako úplně poslední místo na programu je Muzeum alkoholu. Rozchod na dvě hodiny. Za dvacet minut má 25 z 28 lidí projito vše dvakrát, ale řeklo se dvě hodiny, tak máme dvě hodiny. Dozvíte se zde, že “pálenkárny” zde byly založeny již za dynastie Qing (1644-1912) a alkohol si posléze oblíbili i komunističtí pohlaváři. Z místního alkoholu se tak stal v roce 1951 alkohol národní a toto označení nese dodnes. To už naše cesta venkovem končí, budíme řidiče, skáčeme do autobusu a vydáváme se na několikahodinovou cestu zpět do Chongqingu.

IMG_1302-compressor
V muzeu čínské pálenky
IMG_1299-compressor
Všude jen znaky
IMG_1308-compressor
Maovi pomáhala pálenka při vymýšlení strategie
IMG_1309-min
Pálenka tak dobrá, že spojovala i úhlavní nepřátele (Mao Zedong a Čankajšek)