Let Kazaň-Moskva není zrovna z těch nejdelších, takže vystoupat nad mraky, nasoukat do sebe bagetu a jde se na přistání. Sbíráme batohy a jdeme počkat na kamarádku Ivetu, která se k nám v Moskvě má připojit. Čekáme jí na terminálu F, kam přistává ČSA a pár linek z dalších několika rozvojových zemí, a který ve srovnání s ostatními terminály vypadá spíš jako sklad nářadí než jako letištní hala. Ivet přichází zrovna ve chvíli, kdy se někdo pokouší do skeneru zavazadel protlačit pokojové dveře.

Naštěstí v Moskvě známe Dimu, což je náš kamarád z Česka a nynější průvodce městem. Vyzvedává nás a vydáváme se do centra. Jako vždy jsou zrovna zácpy, a tak se na ubytování dostáváme až zhruba po dvou hodinách. S velkým městem ale přicházejí velké nepříjemnosti. Přicházíme na ubytování, podáváme pas s imigrační kartou (ta je vždy potřeba při ubytování a při odletu ze země). Najednou přijde nečekaná otázka: “Registration?”. Co vím, tak nikde registrovaní nejsme, a moje registrace z fotbalu, kdy jsem před deseti lety hrál jeden zápas se asi nepočítá. Vysvětlují nám, že k tomu, aby nás ubytovali, potřebují náš doklad o registraci buď od policie, nebo z předchozího ubytování. Přemýšlíme. V Irkutsku se možná něco dělo, ale paní recepční byla vždycky zaneprázdněná telefonováním a žádný papír jsme nedostali. Na Bajkale neměli ani vodovod, natož internet. Pak noci ve vlaku. Nakonec nás napadlo, že snad v Kazani by mohli něco vědět. Sypeme z rukávu všechna možná i nemožná telefonní čísla a strkáme mobil recepčnímu k uchu. V Irkutsku už spí nebo paní telefonuje s někým jiným, ale v Kazani nám to berou, prý nám vše pošlou. Dostáváme se k placení, recepčnímu se v očích blyští rubly a neslyší ani kolegyni, která mu říká, že z Kazaně poslali něco jiného. Když se dostal z dočasného opojení, kolegyně mu opakuje, co právě řekla, recepční nás plácá po zádech, směje se a říká, že když už jsme zaplatili, tak nás na chodbě přeci spát nenechá. Za pět minut už máme i pokoj, můžeme do ulic! Ještě se prý máme večer stavit pro registrační karty.

První zastávka: Lomonosovova univerzita. Samotná univerzita byla založena již roku 1755 a své tehdejší sídlo měla přímo na Rudém náměstí. Postupem času se však univerzita přesouvala a po druhé světové válce byla postavena nejen její hlavní, ale i ostatní budovy na bývalých Leninských horách (nyní Vrabčích). Univerzita je jednou z nejlepších v celém Rusku a již 11 jejích absolventů získalo Nobelovu cenu. Žádnou z cen jsme sice neviděli, ale zato jsme měli krásný výhled na Moskvu. Kdyby zrovna nepršelo a do obličejů nás nešťouchaly selfie-tyče asijských turistů, byl by to ideální začátek poznávání města.

1
Nad univerzitou se stahují mračna
2
Hlavní budova Lomonosovovy univerzity
3
Výhled na Moskvu se stadionem Lužniki v popředí
WeChat Image_20181219130805
V plné sestavě

Nasedáme do auta a vyrážíme směr Moscow City, což je obchodní čtvrť, ve které se nachází šest z deseti nejvyšších budov Evropy. Kolem teče řeka Moskva, která dala celému městu jméno a my se od Dimy učíme trik, který nám v Česku stejně bude k ničemu. Pokud stojíte v Rusku na placených zónách, nemusíte se bát, že k vašemu autu přijde policista a strčí vám pokutu za okno. Minimálně v Moskvě a Kazani totiž za kontrolu parkování zodpovídá soukromá firma, která okolo projíždí s radarem a auta skenuje, pokud řidič nezaplatil, firmě se to okamžitě ukáže a zasílá upomínku. Nebyl by to ale zákon, kdyby se nedal obejít! Stačí aspoň přes část značky dát hadr nebo kus papíru a je nečitelná. Rubl k rublu a člověk/Rus má hned na pirožek navíc.

4
Mrakodrapy Moscow City

Naše poslední dnešní zastávka než nás Dima i s autem opustí je obří socha Petra Velikého a katedrála Krista Spasitele, která leží přímo naproti. Tentokrát nám trik se zakrýváním značky není nic platný, protože nebylo místo nikde jinde než na hlídaném parkovišti. Zjišťujeme, že jsme sice přímo u sochy, ale zezadu a před ní se nedostaneme, naštěstí současně zjišťujeme také to, že prvních patnáct minut stání na parkovišti je zdarma a my tak nebudeme muset platit za pohled na Petrův zadek. Tato 98 metrů vysoká socha byla postavena v roce 1997 k 300. výročí ruského námořnictva a od té doby sklízí chválu, ale také spoustu kritiky, byla dokonce vyhlášena jednou z deseti nejošklivějších soch světa. Obyvatelé Moskvy také nechápali proč by v jejich městě měla stát socha cara, který nechal hlavní město přesunout do Petrohradu. Sochař byl však oblíbencem tehdejšího starosty, a tak stavba ve městě vznikla a zůstala. To se mělo změnit s příchodem nových radních. Prvním plánem bylo “uklidit” sochu do Petrohradu, ten jí však odmítl. Dokud se nenajde nový zájemce nebo se město nerozhodne ji zbořit, tak se můžete sami rozhodnout zda je nebo není socha vážně tak hrozná. Naproti ní stojí již zmiňovaná katedrála Krista Spasitele, která je největším pravoslavným kostelem na světě. Roku 1931 byla katedrála stržena, aby přenechala místo obřímu Paláci Sovětů, ten ale nebyl nikdy postaven. Mezi lety 1994-2000 pak byla katedrála postavena znovu.

5
Petr Veliký zezadu
6
Chrám Krista Spasitele

Už jen v českém osazení vycházíme směr Rudé náměstí. Je vážně rudé a hlavně je vážně velké! Ostatně jako snad všechno v Moskvě. Jdeme kolem věží Kremlu, obchodního domu Gum, Leninova mauzolea, až docházíme k chrámu Vasila Blaženého, jehož architektura má symbolizovat spojení ruské spojení s Evropou i Asií. Chrám se skládá z osmi kostelů, které mají ztělesňovat jednotlivé dny bitvy o Kazaň. Chrám už je pro dnešek zavřený, takže akorát koukáme na ceny vstupného (350 rublů dospělý, 100 rublů student) a přemýšlíme, jestli se další dny podíváme i dovnitř.

7
Muzeum historie u vstupu na Rudé náměstí
8
Davy a chrám
9
Chrám Ikony Matky Boží Kazaňské
30
Nejznámější kostel celého Ruska – chrám Vasila Blaženého
13
Obchodní dům Gum
13a
Vždycky v noci svítí
14
Pohled na náměstí od chrámu Vasila Blaženého

Naše další cesta vede jen o pár kroků dál, konkrétně do parků Zaryadye (Зарядье), který byl poblíž Kremlu založen teprve v září 2017. Kromě přírody v samém centru Moskvy je tu také koncertní hala, ledová jeskyně, 4-D atrakce let nad Ruskem nebo pro nás nejzajímavější “plovoucí most”, který není přes celou řeku, ale asi jen do její čtvrtky. Po celém parku jsou lavičky, takže zde může člověk posedávat a užívat si postupně se rozsvěcující Moskvu. Na jednu stranu výhled na Kreml a chrám Vasila Blaženého, na druhou na řeku a chrám Krista Spasitele, na další zase na hotel Ukrajina, který je jedním ze sedmi Stalinových mrakodrapů, do nichž patří například i hlavní budova Lomonosovovy univerzity.

15
“Plovoucí most” a za ním hotel Ukraina
16
Věže Kremlu a chrám Krista Spasitele
20
Z parku je skvělý výhled na Kreml a chrám
18
Vzadu se tyčí Moscow City
19
Nejlepší suvenýr z Moskvy je selfie
This image has an empty alt attribute; its file name is 22.png
Romantika na mostě
23
Noční klid
24
Vyčuhují jen kostely Kremlu
25
Osvětlený chrám Vasila Blaženého

Únava se na nás už podepisuje, a tak nasedáme na metro a jedeme na ubytování. Tam už samozřejmě nikdo o našich registračních kartách nic neví, a tak uleháme do postele s pocitem kriminálníků a vědomím, že nás určitě zítra chytí a odvezou do gulagu. Noc nám zpříjemňuje arabská hudba spoluubytovaných, kteří pokuřují pod okny. Když jim říkáme, jestli by toho nemohli nechat, jeden se vážně zvedá a odchází. Paráda, už jich zbývá jen 26.

První část programu na další den je jasná, jde se na Lenina! Nenecháváme se zviklat radami našich babiček, které vzpomínají, jak se čekaly několikadenní fronty, aby se člověk do mauzolea mohl podívat, a chceme se přesvědčit sami. Dokonce trefujeme i den, kdy je otevřeno. Na Lenina se můžete podívat od 10:00 do 13:00 každý den kromě pondělí a pátku. Fronta nakonec nebyla zdaleka tak hrozná a po hodině už se dostáváme ke vstupu. Následuje poměrně laxní bezpečnostní kontrola, hlavní je stejně to, aby uvnitř nikdo nefotil nebo nekřičel, na což dbají dva vojáci. Lenin nebyl ani za svého života zrovna obr, za ty roky se navíc stihl smrknout, takže za pár let už budou muset návštěvníkům u vstupu rozdávat lupy, aby si svého Lenina našli. Za mauzoleem, u zdi Kremlu, mají pamětní desky ještě další známé sovětské osobnosti, například maršál Koněv, jehož vojska osvobodila Prahu za druhé světové války, kosmonaut Gagarin, nebo Stalin, který byl nějakou dobu “vystaven” v mauzoleu vedle Lenina.

26
Fronta na Lenina
31
Uprostřed odpočívá Lenin
This image has an empty alt attribute; its file name is 27.png
S ním i Stalin
28
Pamětní desku tu má Gagarin
29
A maršál Koněv

Na další místo nás přivedla předchozí konverzace s naším počeštělým Rusem Dimou. Ten se nás zeptal, kde jsme byli na večeři a my potupně přiznali, že v Mekáči. Divil se, proč jsme nešli do Gumu, když jsme to měli jen pár metrů. Včera jsme do něj sice zabloudili, ale poté, co jsme viděli jen obchody Cartier, Dior a podobné “levné” značky jsme zase rychle vybloudili. Nejsme moskevská zlatá mládež a nechceme utratit za jeden oběd víc než za celý pobyt v Rusku, to je přeci jasné! Dima se směje a ukazuje nám bufet ve třetím patře, kde si člověk může vybrat co chce, většinou tradiční ruská jídla, a stojí to stejně jako v tom mekáči.

32
Obchodní dům Gum zevnitř

33

WeChat Image_20181219130819
Hody
WeChat Image_20181219130822
To je to místo!

S plnými pupky a vědomím, že v Moskvě nemusíme ani v centru přežívat na fast foodu se šlo za dalšími památkami hned líp. Následující zastávkou je moskevské Velké divadlo (Большй тетр), které je domovem jedné z nejlepších a nejuznávanějších baletních skupin na světě. Lístky na balet jsou drahé, ale lístky na operu či koncerty se dají sehnat již za 200 rublů (80 korun). Dnes se ale na balet nejde, fotíme si divadlo se storublovou bankovkou, ještě se zastavujeme na Marxově náměstí, kterému vévodí Marxova busta s nápisem “Proletáři všech zemí…spojte se” a přesouváme se na metro.

35
Velké divadlo (Bolšoj těatr)
WeChat Image_20181219130825
Vážně je to ono!
34
A hned vedle něj i Karl Marx

Vzhledem k tomu, že jsme ještě nenakoupili suvenýry (kdo z Ruska nemá matrjošku, jako by tu vůbec nebyl), nasedáme na metro a vezeme se na veliké tržiště Izmailovo. To leží hned vedle místního kremlu, který je postavený v pseudo-byzantském stylu, vypadá ale spíše jako kolotočářův splněný sen. Na tržišti člověk najde cokoliv si zamane, sebevětší kýč je tu k dostání, ale i přesto, že jsme skoro na okraji Moskvy a je tu stánek na stánku, ceny jsou pořád poměrně vysoké. Pokud budete i v jiném ruském městě, poohlédněte se radši po suvenýrech tam. Nedávno skončené mistrovství světa přiválo do Ruska spoustu španělsky mluvících návštěvníků, takže nejen, že suvenýry byly drahé, ještě k tomu jsme si je museli vyhádat ve španělštině

42
Kolotočářův splněný sen
43
“Vernisáž”, kde se prodávají suvenýry všeho druhu
WeChat Image_20181219130827
Matrjošky kam se podíváš
41
Nejneútulnější záchody světa

Zmateni všemi těmi jazyky si skoro ani nevšímáme, že začíná pršet. Než dojdeme k metru už vypadáme jako vodníci. Původní plán podívat se tentokrát i na předek sochy Petra Velikého a do parku Vítězství se mění na rychlou otočku u sochy a rychle sušit věci na ubytování. Jak plánujeme, tak i činíme, kouknout na sochu, zmoknout a jet pryč. Když už jsme v tom metru, přejíždíme o pár zastávek a jdeme si prohlédnout jednu z nejhezčích zastávek metra, kterou je Komsomolskaya (Комсомольская). Moskevské metro je krásné a spousta zastávek je zdobena mozaikami, malbami nebo sochami, které většinou zobrazují hrdinný boj vojsk za druhé světové války, ruské či sovětské úspěchy a podobně.

46
Světleji to bohužel nešlo
47
Ještě zblízka
48
Stanice metra Komsomolskaya
WeChat Image_20181219130832
Je asi vážně nejhezčí ze všech moskevských stanic metra
WeChat Image_20181219130835
Má dokonce mozaiky na stropě
44
Zastávka Arbatskaya
45
Tamtéž
39
Partyzanskaya
40
Na které nemůžou chybět partyzáni 
37
Sochy na stanici Náměstí Revoluce
36
Tamtéž

Po krátké zastávce na zastávce se už konečně vydáváme na ubytování. Nechat vysušit věci, poslechnout si arabskou muziku zpod oken a vyspat se na další den. Čeká nás Kreml a odpoledne park VDNCh (Выставка достижений народного хозяйства, ВДНХ).

Ráno obouváme polosuché boty a jedeme do centra. U Kremlu nás vítá střídání stráží u hrobu neznámého vojína a taky dlouhá fronta na lístky. Včera byl čtvrtek, jediný den v týdnu, kdy je Kreml zavřený, takže se sem dnes nahrnuli snad úplně všichni. Trochu litujeme, že jsme si lístky nekoupili předem (zde), ale nic se neděje, kdyžtak přelezeme zeď, těch patnáct metrů nemůže být žádný problém. Brzy ale zjišťujeme proč jsou takové fronty. Lístky z internetu se nedají vytisknout doma, člověk si je musí vyzvednout na místě a paní prodavačky/vydavačky nejsou zrovna z nejrychlejších. Co teď? Lístky do zbrojnice (Armoury chamber, Оружейная палата) jsou už beznadějně vyprodané zájemci z internetu, ale na kremelské nádvoří je ještě lístků dost. Fronty u přepážek jsou tak na hodinu, ale u automatu na lístky nikdo není, takže mačkáme, každý krmíme přístroj ruskou pětistovkou (lístek do zbrojnice stojí ještě o dvěstě rublů víc) a za chvíli už máme vstupenky v ruce. Ještě projít bezpečnostní kontrolou a můžeme jít zamávat Putinovi do oken. Kromě ruského prezidenta se uvnitř nachází několik kostelů s hroby ruských carů nebo paláce s významnými historickými či uměleckými poklady. Největší rozkvět zažil Kreml na přelomu 15. a 16. století, kdy si car Ivan III. pozval do Moskvy italské architekty, aby z Kremlu udělali místo hodné ruské hlavy státu. Byl přestaven například Uspenskij chrám (Успенский Собор) či obvodové zdi, které vydržely v původní podobě dodnes.

50
Jdeme do baráku, Harry!
51
První chrámy vykukují z lesa
52
Kanónek
53
Uspenskij sobor
54
Zvoneček
55
Chrám Zvěstování

Oběd opět řešíme v Gumu, pak už nás cesta do parku VDNCh a muzea kosmonautiky, kde se máme potkat s Dimou. Tady se (ne poprvé) ukazuje, proč Rusové používají Yandex mapy a ne Google. Přijíždíme na místo, vydáváme se sídlištěm kudy nás vede navigace, najednou procházíme stavbou a dírou v plotě vycházíme v parku. Před sebou vidíme raketu, už tam musíme být! Dima bude mít zpoždění, takže kupujeme lístky a dáváme se na předběžný průzkum. Za chvíli zvoní telefon, Dima je před vchodem. Super, potkáme se u lístků! Pět minut a nic. Voláme si, “Kde jsi?”, “U lístků”, “No já taky”, ale nevidíme se. Ještě, že existují chytré mobily, posíláme si lokaci. Dima se znovu směje. Jsme sice všichni v muzeu kosmonautiky, ale každý v úplně jiném! Nakonec se scházíme a zjišťujeme, že mapy nás dovedly špatně. Nejsme v hlavním muzeu, ale jen jeho pavilonu. Kdo to vymýšlel, že jediná dvě místa týkající se kosmonautiky dá kilometr od sebe?! Vycpanou Lajku, která je v tom pravém muzeu, si musíme nechat na jindy, ale i tak je tu co dělat. Je tu krásně vidět, jak fungovala sovětská a nyní funguje ruská vesmírná mise, můžete si tu odpálit raketu, bohužel jen jako animaci, nebo se podívat, jak vypadá paštika sbalená do vesmíru (škoda, že neletěli čeští kosmonauti, určitě by nechyběly ani vesmírné řízky v chlebu).

Park byl postaven, aby ukázal jednotlivé části sovětského svazu, takže se zde na hlavní třídě nachází spousta pavilonů ve stylu bývalých sovětských republik. Mimo to je zde také řada soch a fontán. U vstupu narazíte na sochu Lenina, který nemůže chybět snad nikde v Rusku, a pár metrů od parku zase na obří sochu Dělníka a kolchoznice. Odtud už to máme kousek k muzeu kosmonautiky, u kterého jsme se měli původně sejít, a zastávce metra VDNCh.

57
Už zdálky nás vítá raketa
68
Sovětské náměstíčko – Jak-42, raketa a pavilon kosmu za nimi
66
Stíhačka už moc nestíhá
69
Uprostřed stavby raketoplán Buran
61
Vesmírná stanice Mir
62
V tomhle se kosmonauti vraceli z vesmíru
63
Vesmírné kakao a paštiky
65
Vesmírný vařič párků
70
Promenáda parku VDNCh
71
Ukrajinský pavilon
72
Ázerbajdžán
74
Všechno pozlacené
75
Hlavní budova u vchodu do parku
76
Lenin nemůže chybět
77
Vstupní brána parku
78
Dělník a kolchoznice
79
Srp a kladivo
80
A nakonec na nás vykouklo i muzeum kosmonautiky

Následující den ráno už Moskvu opouštíme, čeká nás let do Petrohradu. Na každé z moskevských letišť se dá dostat veřejnou dopravou za pár rublů, pokud máte ale naspěch nebo se vám nechce přestupovat, můžete jako dopravu na tři hlavní letiště (Šeremetěvo, Domodědovo, Vnukovo) zvolit vlak aeroexpress, kde však jedna cesta stojí 500 rublů (180 korun). My na spěch nemáme a dát několikrát víc za lístky se nám taky nechce, takže střídáme metro a autobus a za zhruba hodinu už jsme na letišti. Odbavit se, najít tu správnou frontu na pasovou kontrolu (což se nám nedaří napoprvé) a letíme!

WeChat Image_20181219130837
Letiště Vnukovo ze vzduchu