V Malacce balíme saky paky a svých pět švestek a přesouváme se na autobusové nádraží, ze kterého se za nedlouho vydáme směr Singapur. Nejdřív však kupujeme jízdenky za 25 ringgitů (140 korun, na časový rozvrh všech cest po Malajsii a do Singapuru koukněte zde), vyplňujeme celní prohlášení, které dostáváme spolu s lístky, čekání tak rychle ubíhá, takže se ani nenadějeme a už sedíme v autobuse. Venku je přes třicet stupňů, takže klimatizace na plné pecky, poslední co vnímáme jsou opice hrající si u místního letiště. Probouzí nás až toaletová zastávka pár kilometrů před hranicemi. Místo klasických českých benzínkových baget tu na parkovišti prodávají překvapení v banánovém listu. Nakonec to zase až takové překvapení není, z listu se na nás směje nejoblíbenější malajské jídlo, tedy nasi lemak, tentokrát v “light” verzi, což znamená jen rýže, chilli omáčka a vajíčko.

WeChat Image_20190411155415WeChat Image_20190411155418

Singapur a Malajsie byly sice až do roku 1965 jedna země a pořád k sobě mají více než blízko, na hranicích to ale není tak úplně vidět. Ne, že by každého, kdo se špatně podívá čekala prohlídka tělesných dutin, ale pořád přejít ze země do země zabere nějaký ten čas. Přijíždíme, vysedáme z autobusu, malajský úředník se na nás skoro ani nepodívá, dává razítko výstupu ze země, znovu nastupujeme do autobusu, popojíždíme pár desítek, maximálně stovek metrů, znovu vystupujeme a jdeme za dalším úředníkem, tentokrát singapurským. Nejdřív se setkáváme s trochu otočeným rasismem, kdy ostraha chce po všech cizincích, aby strčili byť sebemenší baťůžky do rentgenu, zatímco místní kolem nás vesele procházejí s nacpanými kufry. Drogy ani migranty ale naštěstí nevezeme, a tak můžeme dál, k samotnému pohovoru. Samozřejmě vybíráme tu nejpomalejší frontu s úředníkem, který má nejvíc otázek. Stáňa (Marti brácha) se trochu potí, když se celník začíná ptát na číslo a čas letu, což je trochu chyták, protože všechny letenky jsem kupoval já s Marťou a ještě nějak nepřišel čas na to, abychom si řekli, kdy přesně a čím. Naštěstí, když už si úředník začíná nasazovat lékařskou rukavici pro důkladnější kontrolu, si Stáňa vzpomíná, že dál letíme za tři dny na Borneo, číslo letu bohužel neví, ale snad mu to prominou. Promíjí, teď je řada na mě. Úředník bohužel celkem mumlá a má silný přízvuk, už chápu, proč se k němu Stáňa pořád nakláněl. No nic, nezbývá než se úředníka párkrát zeptat, jestli by to nemohl zopakovat a doufat, že není pruďas a nepošle mě za to do cely s pašeráky drog nebo ještě hůř durianu. To bych nerad. Naštěstí měl ale chlapík asi brzy padla, spolu s tím tedy i relativně dobrou náladu, a tak se jen usmál (no dobře, jen neznatelně zvedl koutek), radši už se dál moc neptal, orazil pas a vpustil mě do Singapuru.

Znovu nasedáme do busu, který nás odváží o kousek blíž centru. Zastavujeme u obchoďáku City Plaza ve čtvrti Geylang. Jeden banánový nasi lemak není zrovna nejvydatnější oběd, navíc to bylo už před několika hodinami, a tak sháníme něco dobrého (s naším hladem vlastně klidně i nedobrého) k snědku. Nakonec v obchoďáku objednáváme místní specialitu, tedy singapurskou “tortillu” zvanou popiah, která je plněná zeleninou a krevetami či kuřecím. Nebyla to zrovna michelinská hostina, ale svůj účel splnila, a s plným žaludkem se hned líp vyráží do světa. Vybíráme z nabídky Grabu, nabírá nás postarší taxikář a my míříme za zlatým hřebem dne, večera, týdne a možná i celé dovolené. Předtím jen ale malá odbočka, pokud cestujete do Singapuru s dalšími čtyřiceti přáteli, můžete si tu na Grabu místo deseti taxíků objednat autobus! Teď už ale zpět, pomalu míříme k mému narozeninovému překvapení, které už mi Marťa stejně stihla prozradit asi před měsícem. Noc v hotelu Marina Bay Sands, “nejinstagramovanějším” hotelu světa a jedné z ikon Singapuru.

Klestíme si cestu k recepci davem posedávajících Asiatů, které tu najdete v jakoukoliv denní dobu, dostáváme karty od pokoje a život boháče na jednu noc může začít. Samotný pokoj skoro větší než celý hotel, kde jsme bydleli o den dřív, výhled na marinu, co víc si přát. Chvíli se jen tak kocháme, jdeme se kouknout na střechu s bazénem, kde se z jedné strany nabízí výhled na celé město, z druhé pak na zahrady Gardens by the Bay a spoustu lodí čekajících na povolení k vjezdu do přístavu. Slunce pomalu zapadá a s tím se začíná rozsvěcovat město. Ještě chvíli to vše sledujeme z vrchu, po chvíli ale nastupujeme do výtahu, necháme se svézt dolů a před obchoďákem Marina Bay Mall si hledáme v davu místečko, odkud uvidíme na vodní show, která tu probíhá každý den od osmi a devíti večer. Představení trvá zhruba čtvrt hodiny a je doprovázeno hudbou a lasery z hotelu Marina Bay Sands. Když hudba i vodní trysky utichají, vyrážíme na menší procházku. Jako první procházíme podél muzea Vědy a umění (ArtScience Museum) ve tvaru lotosu, které hostí významné světové výstavy a mimo to nabízí tři stálé výstavy. Ty se jmenují Curiosity, Inspiration a Expression (tedy Zvědavost, Inspirace a Vyjádření). Do muzea se můžete podívat mezi desátou dopolední a desátou večerní, za vstupenku dáte 30 singapurských dolarů (zhruba 480 korun). Přes nejdelší singapurský most, Helix, který díky množství světel a zrcadel vytváří neobvyklé vizuální efekty, se vydáváme na promenádu, kde zastavujeme u Esplanade (Esplanade – Theatres on the Bay). Budova, která z výšky vypadá jako hmyzí oči, slouží jako obří koncertní hala a divadelní scéna pro 1600 respektive 2000 diváků. V předdivadlí podruhé sledujeme vodní show a zároveň se rozčilujeme nad asijskou výchovou, kdy dítě kope do všeho okolo a maminka kouká celou dobu do mobilu. Úspěšně jsme zhlédli, že show byla úplně stejná jako ta o hodinu dříve, dítě nekoplo do nás a ještě více kupodivu ani my do něj, teď ale zbývá nejsložitější úkol, jít se najíst někam za lidskou cenu. To se v Singapuru snadno řekne, ale už o něco hůř udělá, procházíme obchoďák Esplanade, který se nachází mezi dvěma “hmyzíma očima”, a po spoustě drahých restaurací nacházíme bistro jménem Toast Box, které vypadá, že by nás nemuselo připravit o poslední zbytky úspor. Cenovky v singapurských obchodech jsou stejné jako v Malajsii, jediný problém je v tom, že jeden singapurský dolar je 16 korun, malajský ringgit pak jen 5,5 koruny, vše vás tak vyjde minimálně třikrát dráž. Vracíme se stejnou cestou, tentokrát už žádná show neprobíhá, potkáváme jen pár novomanželů fotících fotky do svatebního alba. Zpět na hotel už ale spíše utíkáme, střešní bazén brzy zavírá a my chceme aspoň na chvíli vidět rozsvícené město shora. Rychle tak bereme plavky, vyjíždíme do horního patra, kde fasujeme ručníky a skáčeme do nejvyššího střešního bazénu světa. Voda studená jako bychom byli na Sibiři a ne kousek od rovníku, ale ty výhledy! Celé město máme jako na dlani. Abychom nevybočovali z davu, děláme společnou fotku, víc už ale nestíháme, plavčík ukazuje na hodinky a vyhání nás ven z bazénu. Tak zase zítra.

wechat-image_20190411155422.jpg
Popiah, naše první jídlo v Singapuru
1
Výhled z pokoje na ArtScience Museum a Esplanade
2
Boháčem na den
3
Národní galerie, Victoria Hall a úplně dole Merlion
WeChat Image_20190411155440
Pohled na Gardens by the Bay a lodě v dáli
WeChat Image_20190411155438
Lodě čekající na povolení k vplutí do přístavu
WeChat Image_20190411155429
Palmy, voda, jen pláž chybí
WeChat Image_20190411155426
Už se stmívá, je čas vyrazit dolů na show
WeChat Image_20190411155424
Stromy už se začínají rozsvěcet
4
Pokud se vám nechce trmácet do Benátek, můžete se gondolou svézt i v místním obchoďáku
5
Město už svítí, show může pomalu začít
6
Lasery kreslí vodní show a hudba dotváří kulisu
7
Umělecká výstava opodál
8
ArtScience Museum svítí každou chvíli jinými barvami
9
Marina Bay Sands a Museum
10
Kdo chce v Singapuru něco znamenat, má mrakodrap právě tady
11
“Hmyzí oči” Esplanade
WeChat Image_20190411155323
Pokus o nejmenší kvalitu fotky na světě
WeChat Image_20190411155432
Aby toho Muzea a Mariny nebylo málo
WeChat Image_20190411155337
Ani není vidět husí kůže
WeChat Image_20190411155342
Pro dnešek se loučíme

Druhý den začínáme tak, jak jsme ten předchozí ukončili, bazénem. Slunce svítí, voda je taky o jeden stupeň husí kůže teplejší, snídaně k bazénu není kupodivu předražená (na singapurské ceny), a tak se válíme a litujeme, že nejsme milionáři. Dřív se k bazénu dalo dostat i bez toho, aby člověk v hotelu bydlel, dnes už to ale není možné, každý totiž musí projít turniketem a prokázat se hotelovou kartou. Vedle bazénu se však nachází vyhlídková plošina, ze které uvidíte za 23 sing. dolarů celé město z ptačí perspektivy. Další možností je také italská restaurace Lavo, z níž se člověku naskytne výhled zejména na zahrady s obřími umělými stromy a na lodě kotvící u pobřeží. Čas ale utíká rychleji, než bychom si přáli, a tak se rychle vracíme na pokoj, balíme zbytky věcí a jdeme poznávat město. Přes hromadu posedávajících Asiatů se dostáváme k recepci, kde se odhlašujeme a necháváme kufry. První, co chceme vidět jsou Gardens by the Bay, které se nachází hned za hotelem. Nejhezčí jsou v noci, kdy svítí všemi možnými barvami, ale rozhodně stojí za to vidět je i přes den. Hotelovým labyrintem se konečně dostáváme do parku (vstup zdarma), hned poblíž “superstromů”. Kolem jejich korun vedou stezky, kudy se člověk za příplatek 8 singapurských dolarů (130 korun) může projít. To nám ale nebylo přáno, i když neprší a po nebi se prohání jen pár mráčků, most se pro nepříznivé počasí uzavírá. Déšť, který nás po pár minutách překvapuje, dává nakonec správcům parku za pravdu. V parku se mimo jiné nachází i dva veliké botanické pavilony se stovkami druhů květin. Vstupné se prodává do obou z nich dohromady a činí 28 sing. dolarů (450 korun).

Pavilony necháváme za sebou a míříme zpět k hotelu, kde se kromě milionu jiných vymožeností nachází i zastávka metra. Místní dopravní podnik má pro Čecha ne zrovna lákavou zkratku (SMRT), ale co se dá dělat, Chinatown je poměrně daleko a svoje nohy máme moc rádi na to, abychom jim přidělávali puchýře. Jízdenka nás vychází na 1,6 sing. dolaru (26 korun), což je jen o něco míň než to, co nás vlastně do téhle části města přivádí. Tím je nejlevnější hlavní jídlo a s ním i restaurace oceněná michelinskou hvězdou na světě. Kuřecí stehýnko v sójové omáčce s rýží je zkrátka tak dobré, že ač stojí jen 2,8 sing. dolaru (45 korun) a restaurace je zde spíše vznešenějším názvem pro bistro, rozhodli se michelinští inspektoři, že mu hvězdu prostě musí udělit. Kromě nás měl stejný nápad asi další milion turistů, takže bistro praská ve švech a na volné stolky se čeká fronta. Kuře je ale vážně měkoučké tak, že se rozplývá na jazyku, pověst (a michelinská hvězda) nelhala. Dojídáme, přenecháváme stůl jedné ze dvou soupeřících skupinek a jdeme si prohlédnout Chinatown. Je před novým čínským rokem, a tak je zde plno stánků, kde se malují znaky pro štěstí a prodávají pomeranče a mandarinky, jež mají přinést člověku, který je obětuje, bohatství. Abychom viděli, jak takové obětování vypadá v praxi, pokračujeme dál až k chrámu Buddhova zubu (Buddha Tooth Relic Temple and Museum). Uvnitř mniši i obyčejní buddhisté čtou modlitby, někteří se pak modlí před oltářky a jiní zase obětují bohům. Nepředstavujte si ale nic velkého, přinesou se pomeranče nebo jiná obětina, ta se položí na oltář, pomodlí se a ukloní s vonnou tyčinkou, či zapálí svíčku a něco si přejí. Na chrámu je vidět, že Singapur rozhodně není chudou zemí. Vše ze zlata, nablýskané, spousta soch, v Číně mají zkrátka ještě co dohánět.

Nasedáme zpět na metro, v Marina Bay bereme kufry a vracíme se z pohádky zpět do reality. Cítíme, že každé další ubytování už bude spíš připomínat skládku a o jedinou deku budeme muset bojovat s pěti indickými dělníky. Bereme hotel Fragrance, který nakonec vypadá lidsky a jediný s kým se přetahuji je Marťa, která když jde o deku, nezná bratra (natož přítele). Pokoj je sice miniaturní, ale je blízko centra a po předchozí noci také řádně ulevuje peněženkám. V Singapuru je každopádně z čeho vybírat, stačí kouknout na booking. Po krátkém odpočinku se vydáváme opět do města. Času je málo a byla by škoda ho všechen strávit mezi čtyřmi stěnami. Bydlíme poblíž malé Indie, té jsme ale za posledních pár dní měli dost, takže jí jen zdálky máváme a jdeme dál, nejdřív k hotelu Raffles, který je jedním z nejstarších v celém Singapuru (postaven již roku 1887). Bydlely zde osobnosti jako Alžběta II., Elizabeth Taylor či Michael Jackson, a právě zde můžete ochutnat nejlepší koktejl Singapore Sling v celém městě. Během naší návštěvy je ale celý hotel v rekonstrukci, máme smůlu. Dále pokračujeme kolem katedrály svatého Ondřeje (Saint Andrew’s Cathedral) a Národní galerie (National Gallery). Svítí slunce, lidé posedávají na trávě, někteří pořádají piknik, další opodál hrají fotbal, no pohoda jak má být. Naší cestu končíme u sochy symbolu celého Singapuru. Tím je Merlion, hlavou lev, zbytkem těla ryba. Tady v Marině chrlí vodu a je jednou z nejfotografovanějších zajímavostí tohoto městského státu. Najednou si uvědomujeme, že jsme vlastně vůbec neoslavili naše státnice! No co, pár korun ještě zbylo, tak sedáme do jedné z restaurací, objednáváme něco dobrého, co nás zároveň nezruinuje a užíváme si poslední večer ve městě. Další den totiž přelétáme zpět do Malajsie, tentokrát na Borneo.

WeChat Image_20190411155434
Jak lépe začít den, než u bazénu?
WeChat Image_20190411155343
Komu zvoní hrana (bazénu)
WeChat Image_20190411155345
Ještě poslední panorama
WeChat Image_20190411155442
Místní boháči vyrazili na kafe
12
Bazén šedesát pater nad námi
13
Botanické pavilony se “superstromy”
14
Singapore Flyer, singapurské ruské kolo
15
Koruny stromů
16
A mravenečci
18
Jedna z milionu květin, které tu najdete
WeChat Image_20190411155431
V podzemí tu na člověka čeká SMRT
WeChat Image_20190411155436
Úředním jazykem Singapuru je mimo jiné i klingonština
28
Lampiony všude nad námi, není pochyb, že jsme dorazili do Čínské čtvrti
29
Chlapec maluje čínský znak štěstí
30
Tradiční vystřihovánky nesmí během nového čínského roku chybět
24
Stejně jako milion dalších drobností
21
Nebo například sušené aťužjetocokoliv
22
Kuřata už čekají na zákazníky
WeChat Image_20190411155443
Servírování sice jako v KFC, ale ta chuť!
WeChat Image_20190411155446
Chrám Buddhova zubu
26
Mnichové předčítají modlitby
27
Bůžek a jeho malí bráchové
WeChat Image_20190411155447
Nejen mniši, ale i ostatní buddhisté si zde přeříkávají modlitby
23
Pán jako živý
20
Spokojená rodinka
WeChat Image_20190411155449
Jiný kraj, jiný mrav, cedule prosí, ať nedáváte dýško
32
Mrakodrapy už vykukují
33
Jediná část hotelu Raffles, která není pod lešením
34
Dav mrakodrapů
35
Katedrála svatého Ondřeje se schovává za stromy
36
V kostele se dveře netrhnou
37
Moudro dne
39
Národní galerie
38
Pohoda, fotbal a Marina Bay
40
Victoria Theatre a Memorial Hall
41
A nakonec Merlion