Dnešní plán je jednoduchý, nezaspat a dostat se na letiště. V prvním nám pomáhá budík, v tom druhém autobus číslo 152, který nás za 5000 dongů (5 korun) veze z centra Ho Či Minova města na letiště Tan Son Nhat, odkud nás čeká krátký, asi třičtvrtěhodinový let do městečka Nha Trang na pobřeží. Kromě letu se naskýtaly ještě dvě možnosti, ale vzhledem k tomu, že cesta vlakem trvá 8 hodin a autobusem dokonce 11h, měli jsme celkem rychle jasno. Letenky se navíc dají koupit poměrně levně, takže není co řešit. Vybíráme vietnamskou nízkonákladovku Vietjet, která je známá častými zpožděními. Tomu se nevyhneme ani my, ale naštěstí je to jen 30 minut, což snad ani nestojí za řeč. Let je tak krátký, že se člověk ani nestihne nudit, sotva vzlétneme, už se za okny objevuje pobřeží a my začínáme klesat. Bereme batůžky z pásu, jen vyjdeme z haly a hned jsme nahnaní do letištního autobusu. Ten stojí 50,000 dongů (50 korun) a zastavuje na všech důležitých místech města. Stačí ukázat adresu hotelu, na informacích vám poradí, kde vystoupit, a aby se vám nepodařilo zabloudit, zaúkolují dohledem na vás pro jistotu i řidiče. Jsme poslední, takže dostáváme sedadla smrti, čelní sklo je ale umyté, a tak máme spolu s řidičem nejlepší výhled z celého autobusu. Na letišti stálo jedno ruské letadlo vedle druhého, z Petrohradu, z Moskvy, Irkutsku, Ufy, Novosibirsku a bůh ví, odkud ještě, vedle letiště stojí pomník vietnamsko-ruského přátelství, takže už od začátku je jasné, komu to tu patří.

Z Cam Ranh (kde se nachází letiště) je to do Nha Trang ani ne hodinu, my bydlíme poblíž pláže a hlavní ulice, takže jdeme na řadu poměrně brzy. Odkládáme věci na ubytování v jedné ze zapadlých uliček a jdeme si prohlédnout město. Jazykově (ne)vybavení Rusové jinak než svou mateřštinou komunikovat neumí, a tak se místní Vietnamci naučili rusky. Všechny nápisy jsou tu v ruštině, restaurace mají ruská menu a všude po městě mají pobočky ruské cestovní kanceláře. Zkrátka taková malá Moskva, což je ostatně i název jednoho z místních masážních salonů. Jdeme se natáhnout na pláž a na chvíli se vykoupat do moře, tam se ale opakuje naše situace z Kota Kinabalu. V moři se nám něco lepí na nohu, už už čekáme bodnutí medúzy, když si všimneme, že je to jen igelitový pytlík, kterých s přílivem připlulo obrovské množství a jsou všude kolem. Tak to naše koupání skončilo dřív, než vůbec začalo. Asi hodinu poleháváme a sledujeme západ slunce, nějak na nás ale padá únava, takže si dáváme rychlé jarní závitky a pho a jde se spát.

WeChat Image_20190528122107
Letenka jako účtenka z Kauflandu
IMG_6037-min
Tak přesně tímhle letadlem neletíme
IMG_6038-min
Narváno k prasknutí
WeChat Image_20190527160802-min
Tohle už je náš stroj
WeChat Image_20190527160817-min
Kdybychom neměli úplně oslintané okýnko, tak je i hezký výhled
WeChat Image_20190528122104
Poslední fotka před startem

 

WeChat Image_20190527160904
Všude pod námi Vietnam
WeChat Image_20190528122109
Suvenýr, který rozhodně nemůže chybět – hadí pálenka
WeChat Image_20190527160843
Malý Vladivostok ve velkém Nha Trang
WeChat Image_20190527160855-min
A o kousek dál rovnou Moskva
WeChat Image_20190527160824-min
Jarní závitky a pivo, co víc chtít

Do Nha Trang většina lidí jezdí za “plážovou turistikou” a samotné město je plné luxusních hotelů a resortů (nabídku najdete zde), nám se ale moc válet nechce, jdeme proto sehnat skútr a projet těch pár zajímavostí, které tu v okolí mají. Procházíme ulicí restaurací, lékáren, masážních salonů, kde masírují výhradně slepí, ale žádné motorky nemůžeme najít. Když nacházíme první dvě půjčovny, odmítají nás s tím, že už jim nic nezbylo, všechno se rozpůjčovalo hned brzy ráno. Do třetice všeho dobrého se nám naštěstí zadaří, cena 220,000 dongů (220 korun) je sice na vietnamské poměry trochu přehnaná, majitel ale níž jít nechce, takže nám nezbývá, než to vzít nebo jít pěšky. Po pár minutách už se vezeme k první zastávce, kterou je katedrála Ježíše Krista (Nhà thờ chính tòa Kitô Vua, Christ the King Cathedral). Tu ve 30. letech 20. století postavili Francouzi a pokud se rozhodnete jít dovnitř, spatříte tu ve vitrážích vyobrazení řady francouzských svatých a také příběhy z Ježíšova života. Od jednoho náboženství se přesouváme ke druhému, jen pár set metrů odtud leží buddhistický chrám Long Son (Chùa Long Sơn). Kousek nad ním se nachází veliká socha ležícího Buddhy a pokud vystoupáte až na vrchol kopce, pod nímž chrám leží, naskytne se vám pohled nejen na celé město, ale i na sochu dalšího Buddhy, tentokrát sedícího, jenž shlíží na okolí. Schodů nahoru je asi tak tisíc, ještě víc je ale ten den stupňů, a tak se uklízíme do stínu a dlouho dobu koukáme na město (a hlavně se vydýcháváme). Odpočinutí nasedáme zpět na skútr a míříme na předměstí k chrámu Po Nagar (Tháp Po Nagar), jenž byl postaven již v osmém století našeho letopočtu. Je věnován bohyni Yan Po Nagar a svým stylem připomíná Angkor Wat v Kambodži, jen mnohem menší, skládá se totiž z pouhých tří chrámů. Vstupné je 22,000 dongů (22 korun) a pokud se sem vydáte stejně jako my na motorce, připočítejte 4,000 dongů (4 koruny) za parkovné.

Naší poslední zastávkou ve městě je chrám Hon Chong (Hòn Chồng), který leží na skále nad mořem a zajímavý je hlavně tím, že u něj leží jedna z nejhezčích pláží a útesů v okolí. Za vstupné 22,000 dongů (22 korun) posloucháme část ukázky tradiční vietnamské hudby, která se zrovna v chrámu odehrává, a po chvíli se jdeme podívat na tu nádheru, kvůli které tu všichni jsou. S pláží a kameny se fotí desítky Číňanů, navíc čínské focení neprobíhá ve stylu “Udělej fotku a jdeme”, ale spíše ve stylu “Vyfoť mě nalevo od kamene, teď napravo, vyfoť mě jakože kámen držím na dlani, teď s kamenem a palmou opodál,…”, no prostě komedie na půl hodiny. Od profesionálně vypadajícího amatérského focení radši pokračujeme dále, tentokrát nás čeká delší cesta, konkrétně k vodopádům Ba Ho (Ba Hồ), které se nachází bezmála 30 kilometrů jízdy od Nha Trang. Cesta vede podél pobřeží, míjíme liduprázdné pláže, komplexní komplexy ve výstavbě a rybářské vesničky. U jedné takové zastavujeme, fotíme, a když se snažíme rozjet, dostáváme na štěrku smyk, bum a ležíme. Já na motorce, motorka na Martě, Marťa na zemi. Rychle se zvedáme, kontrolujeme kosti, nic zlomeného, jen odřená kolena a (což je horší) motorka. Ještě, že za námi zrovna nejel náklaďák, to bychom skončili trochu placatější, než by se nám líbilo. Po zbytek cesty už si dáváme pozor, jedeme spíš kochacím tempem, i tak ale brzy odbočujeme k rýžovým políčkům a vodopádům.

Ve Vietnamu je zpoplatněné snad vše co se dá, a tak ani vodopády nejsou výjimkou. Platíme 50,000 dongů (50 korun) za vstup a jdeme na výšlap. Nejdřív se jde jen mírně do kopečka podél řeky, pak už ale normální cesta mizí a musí se po kamenech. Je teplo, naše kondička navíc těžce atakuje nulu, takže když se konečně ocitáme u vodopádů, jsme pořádně splavení, ale za to šťastní. Chvíli se koupeme v řece, kameny jsou tu napadané tak, že v řece dělají malé bazénky, a tak si každý může užít svoje soukromé koupání. Slunce pořád pálí, my jsme si s sebou nevzali opalovák a naše kůže se pomalu začíná barvit z bílé na nebezpečně červenou. To značí jediné, je čas se vrátit do města. Po cestě ještě obdivujeme políčka tak zelené barvy, jaká se v Česku nevidí a zastavuje nás až vlak, který tudy zrovna projíždí. Měli jsme docela štěstí, Vietnamem vede jen jedna železnice (z Ho Či Minova města do Hanoje), vlak tu jezdí zhruba jednou za hodinu, my se navíc následující den tím samým chystáme, a tak jsme aspoň viděli do čeho jdeme. Zároveň tu vidíme naše nové vysněné povolání. Zaměstnanec drah má matraci se slunečníkem položenou u železničního přejezdu, každou hodinu se pak zvedne a zastavuje lidi, kteří chtějí koleje přejet, pojede přeci vlak. V chudších městech mají mávače s rudou vlajkou, v těch bohatších si pak platí zvedače závor.

Mávač nás konečně pouští a my můžeme vyrazit zpět do civilizace. V plánu byl ještě Opičí ostrov, čas ale nezbyl, tak necháváme ostrov ostrovem. Třeba příště. Večer vybíráme nevietnamskou restauraci a k dobrému indickému jídlu dostáváme ještě lekci z toho, jak je důležité chodit ve škole na hodiny matiky. Nejdřív jsme dostali úplně jiný účet, pak přinesli správný, ale bez pití, ten jsme vrátili, přepočítali to, vrátili nám míň a zase s úplně jiným účtem. Nakonec se všechno vysvětluje, ale náš účet už stejně stihli ztratit.

IMG_6040-min
První zastávka, Katedrála
IMG_6044-min
Chrám s obrovským Buddhou
IMG_6045-min
Pagodka poblíž chrámu
IMG_6048-min
Buddha zblízka
IMG_6050-min
Nha Trang jako na dlani, nové výstavbě se tady rozhodně daří
IMG_6052-min
Hlavně nohy a nohy nahoře (a v teple)
IMG_6057-min
Zapálit vonnou tyčinku a můžeme dál
IMG_6064-min
To ještě není ten nejznámější útes!
IMG_6065-min
Nejdřív malý chrám
IMG_6073-min
A nakonec i ten velký, Po Nagar
IMG_6071-min
Nhatrangská Venuše
IMG_6070-min
Důvody Asiatů proč si pořídit dítě: 1) Stanou se vašimi dvorními fotografy, 2) Všechno ostatní
WeChat Image_20190528122022
“Je to vůbec zapnutý?”
WeChat Image_20190527160833
Panorama s mořem, loděmi a odpadky
WeChat Image_20190527160832
Hell’s Angels
IMG_6079-min
Dopravní prostředek bohatých rybářů
IMG_6084-min
Splácaný polystyren a žabky jako pádlo u těch chudších
IMG_6089-min
Chrám Hon Chong a všudypřítomné prase jako symbol roku vepře, který před pár dny nastal
IMG_6093-min
Ukázka tradiční vietnamské hudby
IMG_6095-min
To jsou ony! Ty kameny, které si tu všichni fotí
IMG_6096-min
Miami
IMG_6099-min
Krásná pláž, krásné moře a odpadní roury vedoucí přímo do vody
IMG_6103-min
Pláže tu často slouží jako samozvaný bleší trh, potřebujete záchod nebo křeslo? Tady ho najdete.
IMG_6105-min
Airbnb popisek: Plážová vilka s palmami a mořem přímo pod okny
IMG_6108-min
Rybáři mají zrovna volno
IMG_6112-min
Tradiční rybaření obrázek první
IMG_6113-min
A druhý
IMG_6115-min
Na druhé straně už začíná prales
IMG_6122-min
Na kameni kámen
IMG_6128-min
Konečně u vodopádů, jen jsem je z toho nadšení zapomněl vyfotit
WeChat Image_20190528122042
Pohoda jahoda
IMG_6138-min
Zelenější než zelená
IMG_6139-min
Kopce a pahorky
IMG_6140-min
Valentino Rossi se zapláclou helmou
IMG_6149-min
Tak tohle nás o den později čeká
IMG_6156-min
Zemědělci zemědělčí
IMG_6157-min
Vlak mizí mezi rýžovými políčky
WeChat Image_20190527160841-min
Bezpečnost především
WeChat Image_20190528122049
Kdo je silnější, ten jede
WeChat Image_20190528122056
Cesta z města

WeChat Image_20190528122059

Třetí a poslední den v Nha Trang se loudáme, máme před sebou celý den na nohách, check-out z hotelu je ve 12, a tak se na recepci ocitáme až v 11:59. Na oběd volíme restauraci jménem Same same, but different, dáváme si řízek, je dobrý, ale stejně jako název restaurace i ten je oproti tomu českému Same same, but different. Pokračujeme na hlavní pláž, 100,000 dongů (100 korun) za lehátko je sice loupež za bílého dne, ale stín je stín a naše spálené tělo ze včera křičí, ať to bereme. Na pláži se mluví jen rusky, postarší Vietnamky tu roznáší piva, pokud si koupíte, tak vám hezky rusky poděkují, když koupíte víc, přidají k tomu i kousek Kalinky. No idylka. Celý den úspěšně proválený, za to si zasloužíme večeři! Kousek od pláže si sedáme do vietnamské restaurace, dobré jídlo, dobrá cena, co víc chtít.

Vlak nám jede pár minut před půlnocí, času máme habaděj, jdeme tak pomalu pro tašky na ubytování, chvíli si hrajeme se psem, chvíli koukáme na zprávy, ani to ale člověka nezabaví na dlouho, ještě k tomu, když jsou ty zprávy (a vlastně i pes) ve vietnamštině. Nádraží není daleko ani blízko, skútr už ale nemáme, mhd tu moc nefunguje a za taxi se nám nechce platit, když už jsme si denní porci okrádání vyčerpali u chlapíka půjčujícího lehátka. V půlce cesty kontrolujeme čas, pořád ho máme ještě víc než dost, tak zastavujeme na kafe. Je tu dost místních, což znamená dvě věci, bude to tu dobré, ale bude to tu jen vietnamsky. Na lístku se toho moc rozluštit nedá, jediné pivo zní stejně, nebudu riskovat, dám si to. Pivo došlo. Ve zmatku tak ukazuju na první věc na menu a na stole mi přistál pomerančový džus, takže všechno dobré. Mohl jsem dopadnout mnohem hůř. Ukázat omylem na vývar z durianu, tak se asi nesměju. Napití a spokojení můžeme pokračujeme v cestě a zastavujeme až na nádraží. Nejdřív nás lekají nápisy o tom, že jízdenky v mobilu nestačí, musíme je mít vytisknuté. Paní za přepážkou nám naštěstí potvrzuje, že to není pravda, umí dobře anglicky, tak u ní rovnou za 52,000 dongů (52 korun) kupujeme jízdenky na naší další cestu, tedy z Da Nangu do Hue. Hlášení se tu moc nenosí, vlaky mají často zpoždění, ten náš přijíždí asi o tři čtvrtě hodiny později, to už jsme ale dost unavení, takže lezeme nahoru na naší palandu a můžeme jít spát. O tom, že spát ve vietnamských vlacích není tak úplně jednoduché ale zase až příště.

IMG_6163-min
Autobusové nádraží (nebo co z něj zbylo) za našimi okny
WeChat Image_20190527160857
Pláž, moře a zábavní park Vinpearl v dáli
WeChat Image_20190527160826-min
Hned na pláži si tu můžete vybrat z obrovské nabídky mořských plodů
WeChat Image_20190527160828-min
Čerstvěji už to nejde
WeChat Image_20190527160845-min
Nebo radši sušenou rybu?
WeChat Image_20190527160830
Moře, pivo a pohoda

 

WeChat Image_20190527160851-min
Hlavně se dobře najíst
WeChat Image_20190528122054
Tak co to bude?
WeChat Image_20190528122045
Vlakem se tu přepravuje víc skútrů než kufrů
IMG_6167-min
Čekárna
IMG_6168-min
Ještě poslední socialistická socha a můžeme jet
IMG_6170-min
Nádražíčko v Nha Trang a Grabskútristi čekající na kšeft
IMG_6172-min
Dvě nástupiště úplně stačí, stejně tu moc vlaků nejede