Po krátkém intermezzu v našem dočasnědomovském Xianu (si-an, 西安), o němž bude jeden z dalších podrobnějších článků, se přesouváme do Šanghaje (šan’-chaj, 上海), kde jsme se před deseti dny setkali. Cestování v době předrouškové bylo příjemné a jednoduché, procházíme tradičně pečlivou čínskou bezpečnostní prohlídkou a po chvíli již sedíme v letadle a vydáváme se na téměř dvouhodinovou cestu do Šanghaje. Přilétáme na letiště Pudong (pchu-dun’ ťí-čchan’, 浦东机场), které je skvěle spojené se světem, takže máte hned několik způsobů, jak se odtud dostat. Taxi, autobus, metro a Maglev. Po zkušenostech s taxíky, do kterých se vejde půl zavazadla vybíráme mezi posledními dvěma jmenovanými. Maglev jsme si užili minule, navíc bychom museli přestupovat, takže je rozhodnuto, jede se metrem. Vystupujeme na zastávce Lujiazui (lu-ťja-dzuej džan, 陆家嘴站), jež se nachází přímo mezi nejvyššími mrakodrapy města, což na vás obzvláště zapůsobí, pokud vystoupíte východem číslo 6. Postavíte se na eskalátory, pomalu se nad vámi vynořují mrakodrapy a vy jen stojíte se zakloněnou hlavou a otevřenou pusou. Důvod proč se s kufry taháme do centra města je jednoduchý, taťka si chtěl splnit svůj dětský sen, o kterém v dětství neměl ani ponětí, a tak poslední dvě noci strávíme v hotelu Grand Hyatt, umístěném v mrakodrapu Jinmao (ťin-mao ta-ša, 金茂大厦), jenž byl se svými 420 metry nejvyšší budovou Číny, dokud ho nepředstihl sousední Shanghai World Financial Center. Samotné pokoje jsou umístěné v 58. až 85. patře, což už samo o sobě zajišťuje parádní výhled. Pokud nejste v hotelu ubytovaní a přesto si chcete užít pohled na město, můžete si za 120 yuanů (470 korun) koupit vstupenku do nebe. Bohužel ne toho křesťanského, ale 88. patro už se za nebe dá považovat. Právě tam totiž najdete vyhlídkovou plošinu, z níž se vám naskytne pohled na celé město. Jestliže vás v kapse tíží přebytečných 388 yuanů (1300 korun), můžete celý zážitek posunout ještě o úroveň výše a to tak, že se projdete po římse tohoto mrakodrapu. Pochopitelně s jištěním. Na druhou stranu, pokud se vám nechce vyhazovat tolik peněz nebo pokud možno vůbec žádné, vyjeďte do 55. patra, kde sídlí recepce a užijte si výhled zde. Je to spíše taková ochutnávka toho, co vás čeká v nejvyšším patře, ale aspoň si uvědomíte, zda si chcete připlatit nebo vám to za to nestojí. V hotelu se nachází rovněž několik restaurací a barů, z nichž se nejvýše nachází Cloud 9 v 87. patře. O ostatních mrakodrapech, co vidět a co naopak radši ne si můžete přečíst na konci článku v sekci co vidět v Šanghaji.

Po vyčerpávajícím popisu mrakodrapu se ubytováváme, chvíli vychutnáváme výhledy a pomalu se vydáváme do města. Tentokrát už bez kufrů chytáme taxi a jedeme k zahradám Yu (jü-juen, 豫园), jež můžete najít pojmenované též jako Yuyuan Garden. Ačkoliv je za město zahrad tradičně považováno Suzhou (su-čou, 苏州) a tamní zahrady jsou dokonce zapsány v seznamu UNESCO, ani jedna z nich se nevyrovná zahradám Yu. Ty v Suzhou jsou poměrně jednotvárné, zatímco v Yu na vás za každým rohem čeká něco jiného. A ani ty rohy nejsou obyčejné. Stavitelé si dali velice záležet na každém detailu, takže dveře, okna, chodníky, mosty, či kamenné dekorace mají nejrůznější tvary a barvy. Ze střech na vás shlížejí všemožná zvířata k nerozeznání od těch opravdových a detailů je zde tolik, že i když se do zahrad vydáte desetkrát, vždy si všimnete něčeho nového. Všechno to působí neskutečně zejména v kontrastu s mrakodrapy, které se tyčí za zahradou.

Ze zahrad pokračujeme na Nanjing Road (nan-ťin’ lu, 南京路), takovou čínskou Pařížskou. Směs luxusních obchodů, krámků se suvenýry či největší Starbucks na světě, to a mnoho dalšího vás čeká na nejrušnější šanghajské ulici. Většinou je tu hlava na hlavě, proto možná dáte přednost vedlejší Fuzhou Road (fu-čou lu, 福州路), která je narozdíl od pozlátka hlavní ulice plná umělců prodávajících potřeby pro tradiční čínskou kaligrafii. Z Nanjing a vlastně i Fuzhou Road se můžete dostat ke třem z nejvýznamnějších míst Šanghaje. První je Park Lidu (ren-min kun’-juen, 人民公园) alias People’s Park, jenž si nenechte ujít zejména o víkendu. To se totiž z parku stává veliká off-line seznamka. V sobotu a neděli se tu zhruba od 12 do 5 odpoledne rodiče snaží najít pro své svobodné děti v pokročilém věku potenciálního manžela případně manželku. Obvykle si rodiče na zem položí otevřený deštník, na nějž nalepí papír se základními informacemi o svých dětech. Nejdůležitější je věk, plat a také tzv. hukou (chu-kchou, 户口), tedy trvalé bydliště, které s sebou nese řadu výhod pokud máte to štěstí a jste ze Šanghaje či jiného velkoměsta, a řadu nevýhod pokud jste z venkova. I přes fakt, že je v Číně větší počet mužů než žen, jsou to právě ženy, kdo je na tomto “trhu” nabízen. Převážně ty s lepším vzděláním a prací. Ani všeobecný pokrok v Číně neodstranil vliv tradičního čínského rodinného systému, proto velká část mužů stále touží po ženách, které budou mít nižší vzdělání a sociální status než oni, tedy aby nebyly intelektuálky, které by je mohly zastínit. Otázkou je kolika rodičům se opravdu podaří najít partnera pro svého potomka, jistotou však je, že je to pro všechny příjemné zpestření týdne, možnost socializovat se a popovídat si s ostatními rodiči.

Druhým místem, kam se můžete vydat z Nanjing Road je chrám Jing’an (静安寺). Tento chrám ze třetího století našeho letopočtu byl během divoké Kulturní revoluce přestavěn na továrnu na plasty, nyní už však opět slouží svému účelu a vy si ho tak můžete vychutnat i se všemi vonnými tyčinkami, modlícími se Číňany a vším co k tomu patří. Třetím místem je nábřeží Bund (waj-tchan, 外滩), na nějž míříme i my. Nábřeží řeky Huangpu (chuan’-pchu ťjan’, 黄浦江) je lemováno historickými budovami ve stylu art deco a neoklasicismu z dob, kdy zde Britové měli svou koncesi. Na druhé straně řeky stojí nejvyšší šanghajské mrakodrapy, na něž je nejlepší výhled právě z Bundu. Pokud se budete na nábřeží nacházet v celou hodinu nebo si pár minut počkáte, stanete se svědky zvláštního propojení. V každou celou hodinu tu totiž z amplionů hraje stará revoluční píseň Východ rudne (tun’-fan’-chun’, 东方红), která při pohledu na koloniální zástavbu a ještě spíše při pohledu na hypermoderní stavby na druhém břehu může znít trochu nepatřičně. Chudý farmář z ještě chudší provincie, který “hymnu Kulturní revoluce” složil by patrně zíral jakým směrem se čínský socialismus posunul. Od politických úvah ale radši dál. Jednou z oblíbených turistických aktivit Šanghaje je projížďka lodí po řece Huangpu. Klasická turistická vyjížďka trvá 50 minut a stojí 120 yuanů (400 korun). Vyjíždí se zhruba každých 15 až 30 minut z mola Shiliupu (十六铺码头) a cestou uvidíte všechny zajímavosti nové i staré části Šanghaje. Alternativou k drahým turistickým lodím může být přívoz, který stojí pouhé 2 yuany (7 korun) a vyjíždí z mola u autobusové zastávky East Jinling Road (ťin-lin’ tun’-lu, 金陵东路). Jak už to tak bývá, za méně peněz dostanete méně zábavy, přívoz přejíždí řeku téměř rovně, ostatně byl také postaven pro obyvatele města a ne pro turisty. Pokud ale máte Bund prochozený od jednoho konce k druhému a viděli jste mrakodrapy ze všech úhlů, pak vás obyčejný přívoz nezklame. Nejlepší je vydat se na projížďku v noci, neboť právě se setměním se celé město rozsvítí tisícovkami neonů. Plavba končí, začínají se stahovat mraky a my potřebujeme na záchod, nebezpečná kombinace. Není čas na hrdinství, raději se rychle vracíme zpět na hotel ještě, než budeme p(r)omočení.

IMG_8981-min (1)
Pohled z našeho patra, představte si, že spadnete na pianistu tam dole

 

IMG_8982-min
Výhled na okolní mrakodrapy

 

IMG_8985-min
Tři velikáni

 

IMG_8987-min
Mrakodrap dýchá na záda historické budově KFC

 

IMG_8988-min
Popis na airbnb: Rustikální budova přímo v centru, pociťte na vlastní kůži, jak bydlí Číňani

 

IMG_8993-min
Prvních pár metrů zahrad Yu je přecpaných, čím dále ale postupujete, tím je to lepší. Zejména proto, že tato část je veřejná a zdarma, později se platí vstupné

 

IMG_8997-min
Zahrady s kapry Koi

 

IMG_8998-min
Téměř liduprázdné v Číně znamená totéž jako v Česku hlava na hlavě

 

IMG_8999-min
Za starobylou budovou vykukuje mrakodrap

 

IMG_9001-min
Poctivě vytesávaná střecha

 

IMG_9014-min
Britská architektura na nábřeží

 

IMG_9016-min
Zde se za dob, kdy tato část Šanghaje byla britskou koncesí, nacházely nejvýznamnější banky a hotely

 

IMG_9022-min
Výhled z lodi

 

IMG_9032-min
Všechny mrakodrapy pěkně poblíž

 

IMG_9033-min
Byznys, byznys, byznys

 

IMG_9042-min
Nejznámější šanghajský výhled

 

IMG_9062-min
Všechny tři nejvyšší mrakodrapy najednou

 

IMG_9081-min
Vlevo Shanghai World Financial Center aneb “Otvírák”, vpravo Shanghai Tower, druhá nejvyšší budova světa

 

IMG_9085-min
Jin Mao Tower, tady bydlíme

Druhý den v Šanghaji se vydáváme za město, konkrétně do vodního městečka Zhujiajiao (džu-ťja-ťjao, 朱家角). To je sice nejturističtější z řady vodních městeček v okolí největšího čínského města, ale sychravé počasí a fakt, že je všední den snižuje možnost davů téměř na minimum. Zhujiajiao vybíráme i z toho důvodu, že je nejsnadněji dostupné. Stačí dojet na vlakové nádraží Hongqiao (chun’-čjao chuo-čch-džan, 虹桥火车站), zde přestoupit na linku metra číslo 17 a dojet přímo na zastávku Zhujiajiao (džu-ťja-ťjao džan, 朱家角站). Z ní už je to jen krátká procházka k samotnému vodnímu městečku. Pokud se chystáte navštívit Šanghaj v turisticky exponovanější dny, máte na výběr z řady méně navštěvovaných městeček jako je Wuzhen (wu-džen, 乌镇), Nanxun (nan-sün, 南浔) nebo například Tongli (tchun’-li, 同理), jež je vhodné spojit s návštěvou Suzhou, “Benátek východu”. Pokud si chcete udělat srovnání, o tom, které vodní městečko vybrat, přečtěte si tento článek. Ale zpět k naší cestě, z jedné linky metra přesedáme na druhou a po zhruba hodině a půl vystupujeme na zastávce Zhujiajiao. Čeká nás zhruba čtvrthodinová procházka předměstím, po níž už nás vítá samotné vodní městečko. Do vodního městečka se prodávají tři různé vstupenky, první možností je lístek za 30 yuanů (100 korun), jenž obsahuje vstupy na čtyři základní místa v městečku, druhá vstupenka stojí 60 yuanů (200 korun) a dostanete se díky ní na celkem 8 míst v areálu, nebo si můžete připlatit ještě dalších 20 yuanů (250 korun) a k tomu všemu dostanete ještě plavbu po kanálu. Jako první přicházíme ke staré poště z dynastie Qing (čin’-čchao, 清朝), jež je údajně nejzachovalejší poštou z tohoto období v celé Číně. Uvnitř se nachází exhibice starých dopisů a pohledů s motivy Šanghaje z let dávno minulých. Poté se podél kanálu a buddhistického chrámu Yuanjin (juen-ťin čchan-juen, 圆津禅院) přesouváme ke starým uličkám poblíž mostu Fangsheng (fan’-šen’ čjao, 放生桥), jenž byl kdysi největším ve městě. V uličkách se nachází řada stánků se suvenýry a restaurací, v nichž můžete ochutnat mimo jiné želvu z místní řeky nebo smradlavé tofu (čchou-tou-fu, 臭豆腐), které podle “vůně” připomínající zkažené maso poznáte bezpečně již z dálky. Začíná pršet a my se tak schováváme ve výspě západní civilizace, kavárně Starbucks. Po notné době přestává pršet a my můžeme pokračovat. Naším dalším cílem jsou zahrady Kezhi (kch-dž juen, 课植园), jež jsou krásným příkladem propojení čínské se západní architekturou. Altánky, drobné můstky a rybníček s kapry Koi, který nesmí chybět v žádné správné čínské zahradě. To jsou detaily, které dělají ze zahrad Kezhi pravděpodobně nejzajímavější místo celého areálu. Začíná pršet čím dál tím víc, proto necháváme plavbu plavbou a jedeme zpět do bezpečí hotelu. Ten den už se nic zajímavého neudálo, sušíme oblečení a připravujeme se na odlet do Česka.

IMG_9105-min
Tady se pořád ještě bydlí
IMG_9107-min
Tady už se platí vstup, takže obytné domy nahradily restaurace
IMG_9110-min
Malebné domky a mostík
IMG_9111-min
Místní orchestr zrovna zkouší
IMG_9112-min
Můžete tu navštívit i chrám
IMG_9113-min
Případně se svézt na loďce
IMG_9116-min
Sice vodní městečko, ale lidí tu dříve žilo více než v českých okresních městech
IMG_9119-min
Všemu vévodí dřevěné okenice
IMG_9120-min
Tradiční pochoutka zun’-dz (zongzi, 粽子)
IMG_9124-min
Slova jsou jen kapky deště
20190712_130354
Ulička zažívá svou 125685. selfie toho dne
IMG_9129-min
Smradlavé tofu ve smradlavém bistru
IMG_9133-min
Trochu se nám rozpršelo
IMG_9134-min
Čínské převozníky nic nezastaví
IMG_9138-min
Tady bydleli tehdejší boháči
IMG_9141-min
Gorily v mlze

Výlet do Šanghaje nebyl z hlediska navštívených památek úplně nejnabitější, ti, kteří by chtěli “perlu orientu” navštívit se mohou inspirovat v následujících odstavcích. Za pomoci kamarádek Káji Purtzové a Lucky Hůrkové, které dlouhodobě v nejlidnatějším městě Číny žily jsem vypsal několik míst, jež stojí za to navštívit.

Začneme rovnou od toho největšího nebo spíše nejvyššího, co může Šanghaj světu nabídnout. Tím jsou mrakodrapy, jichž zde naleznete bezpočet a ty nejznámější se nachází v moderní finanční čtvrti Pudong (pchu-tun’, 浦东), na nábřeží řeky Huangpu. Druhá nejvyšší budova světa Shanghai Tower (šan’-chaj džun’-sin ta-ša, 上海中心大厦) je zároveň nejvyšším místem, kam se může člověk v Šanghaji podívat. Za 160 yuanů (540 korun) se můžete nechat vyvézt do 118. patra, v němž se nachází vyhlídková plošina. V tu chvíli jste tak vysoko, že koukáte na střechu i takovým obrům jako je Shanghai World Financial Center (492 metrů) či již zmiňovaná Jinmao Tower (421 metrů). Shanghai World Financial Center (šan’-chaj chuan-čjou ťin-run’ džun’-sin, 上海环球金融中心) je momentálně dvanáctou nejvyšší budovou světa a zároveň největším otvírákem. Budova je totiž charakteristická tím, že je ve svých horních patrech “proděravěná”. V této díře se nachází tři vyhlídkové plošiny, jedna ve 100. patře, druhá v 97. a třetí o další tři patra níže. Vstupenka do nejvyšších dvou stojí 180 yuanů (600 korun) a poslední výtah nahoru jede v 20:00, naštěstí v Šanghaji zapadá i v létě slunce nejpozději v 19 hodin, tudíž se nemusíte bát, že byste přišli o pohled na noční velkoměsto svítící milionem neonů. Možností, jak si užít noční výhled z 93. patra úplně zdarma je champagne party, která se každou středu koná v místním hotelu Park Hyatt. Má to jediný háček, musíte být žena, jinak totiž zdejší Ladies night rozhodně zdarma mít nebudete. Pokud však máte to štěstí, můžete se těšit na šampaňské zdarma a to tolik, kolik zvládnete do 22:30 vypít. Poté už není účet na hotel, ale na vás. Takže si oblékněte svoje nejhezčí šaty a jděte na to! Jen pozor, na začátku dostanete skleničku, jíž se musíte držet jako klíště, jinak vám ji číšník odnese a máte po radosti.

Jinmao Tower jsem zmiňoval již výše, zbývá tedy poslední z ikonických šanghajských mrakodrapů, Perla Orientu, anglicky Oriental Pearl Tower (tun’-fan’ min’-džu tjen-š-tcha, 东方明珠电视塔). Tato věž poskytuje rozhodně nejlepší poměr cena-výkon, ze všech šanghajských mrakodrapů, neboť vstupenka na vyhlídkovou plošinu stojí přibližně stejně jako u třech předchozích, ale jako bonus si užijete jízdu na virtuální horské dráze, prosklenou podlahu či muzeum historie Šanghaje. Pokud chcete zažít netradiční zážitek, zarezervujte si stůl v otáčející se restauraci v horní “kouli” věže. V ceně 200 yuanů (700 korun) je bufet s výběrem z několika desítek asijských i západních pokrmů, ale hlavně parádní výhled na celé město.

Abyste se z hypermoderní současnosti přesunuli do staré Šanghaje nemusíte posouvat ručičky hodin zpět, úplně postačí, když nasednete na metro a popojedete pár stanic na zastávku Dapuqiao (ta-pchu-čjao džan, 打浦桥站), kde se nachází Tianzifang (tchen-dz-fan’, 田子坊), malé bludiště tvořené domečky postavenými v tradičním šanghajském stylu shikumen (š-kchu-men, 石库门). Kdysi se tu na malém prostoru tlačilo obrovské množství místních, dnes se tu tlačí ještě větší množství turistů. Ale stojí to za to. I když je člověk v Tianzifangu popáté, pořád má pocit, že ho neprošel celý. Není to tím, že by byl tak velký, ale uličky jsou navzájem tak propojené, že ani mapa nepomůže. Většina obchůdků tu nabízí suvenýry od těch nejlacinějších, až po drahé umělecké předměty. Dále tu je pak řada stánků nabízejících čínské “pochoutky” a také spousta barů v západním stylu, kde často sedíte na barových stoličkách přímo na úzké ulici, kterou prochází masa lidí. Kromě stánků se suvenýry a chutnými nechutnostmi je tu také řada heren. Nepředstavujte si ale ruletu, kde chlapík v zamaštěných montérkách prohrává výplatu, čínské herny jsou určené spíše teenagerům, kteří zde tančí, bojují se zombies nebo se snaží přelstít automat tak, aby jim daroval plyšáka a oni tak mohli okouzlit svou budoucí nastávající. Když se v Číně podíváte nahoru k nebi, často uvidíte jen změť elektrických drátů, v Tianzifangu je tomu ale jinak, výzdobu tu totiž tvoří lampiony, což je vítaná změna. Pokud nejste příznivci klaustrofobie, radši se vyhněte návštěvě během víkendu, i v pracovní dny je tu totiž hlava na hlavě.

Tianzifang se nachází v bývalé francouzské koncesi a reprezentuje starou čínskou zástavbu. Pokud ale chcete vidět opravdové pozůstatky francouzské architektury uprostřed Číny, nasedněte na metro, vystupte na zastávce South Shaanxi Road (šan-si nan-lu, 陕西南路) nebo Xiangyang Park (sjan’-jan’ kun’-juen, 襄阳公园) a jen se toulejte po okolí. Každá z budov má za sebou bohatou historii. Cesty tu lemují obrovské platany, o nichž Číňani tvrdí, že je sem přivezli Francouzi, ti ale naopak tvrdí, že stromy pochází z Číny. Ať tak či onak, ulice obklopené těmito stromy mají mnohem větší kouzlo. Hned po vystoupení z metra se ocitnete ve zřejmě nejmodernějším nákupním centru v Šanghaji se všemi prestižními světovými značkami. Když vyjdete z nákupního centra, ocitnete se před parkem Xiangyang, kde se večer shromažďují amatérští tanečníci. V podlouhlém parku najdete vždy několik skupin, kdy každá má svůj osobitý taneční styl od západních společenských tanců až po tradiční čínské kreace. Parky jsou místem, kde se čínští senioři často setkávají a nutno říci, že svůj čas tráví aktivně. Stačí přijít brzy ráno či večer, kdy už není takové vedro, a uvidíte spoustu stařečků tančících, zpívajících, kaligrafii malujících, mahjongg hrajících či ptáčky v klecích venčících. Šanghaj byla rozdělena do několika zahraničních koncesí, dalším zajímavou procházkou může být například britská koncese, která ovlivnila architektonický styl Bundu. Pokud ale hledáte ještě něco svéráznějšího, vydejte se na okraj města do tzv. Thames townu (tchaj-wu-š sjao-džen, 泰晤士小镇), kde najdete ne poevropštěné budovy, ale rovnou celé okopírované britské maloměsto. Falešná Británie ale není jediná. Poblíž Šanghaje, bráno na čínské poměry, se nachází ještě malá Paříž, známá jako Tianducheng (tchjen-tu-čchen’, 天都城), malá Itálie, Švédsko či Nizozemsko. Můžete si tak udělat fotku v “Paříži” a machrovat před přáteli, jak jste ušetřili. Ačkoliv letenka do Číny vyjde podstatně dráž.

Pokud by vám bylo líto, že jste v rudé Číně a neokusili jste takzvanou rudou turistiku, nemusíte zoufat, něco se tu najde i pro vás. Komunistická strana Číny totiž byla založena roku 1921 právě zde v Šanghaji, na což jsou místní komunisté náležitě hrdí. Na místě první schůze nově založené komunistické strany bylo postaveno muzeum, v němž si i vy můžete zavzpomínat na časy, které jste nezažili. Dalším, poněkud bizarnějším místem spojeným s komunistickou stranou Číny je muzeum Propagandistických plakátů (šan’-chaj suen-čchuan chua y-šu džun’-sin, 上海宣传画艺术中心). Už to, že se nachází ve sklepě paneláku o něčem vypovídá. Muzeum je dílem jednoho čínského nadšence, který se rozhodl sesbírat plakáty z 20. století, zejména z období vlády Mao Ce-tunga. Propagandistické plakáty byly tehdy něco jako dnešní Instagram. Hýřily barvami a většina z nich zobrazuje odhodlané Číňany obětující svůj život pro blaho své vlasti a vůdců. Druhou největší skupinou plakátů jsou takové, které zesměšňují západ, hlavně Ameriku. Plakátů, které zobrazují věčné přátelství se Sovětským svazem tu také není pomálu a z většiny z nich by měli radost dnešní zastánci stejnopohlavního manželství. Kromě toho jsou zde i zajímavé plakáty z doby, kdy se v Číně začaly objevovat reklamy na západní produkty jako cigarety či antikoncepce. Většina z nich by v dnešní době dostala anticenu sexistického prasátečka. Zkrátka věděly jak zaujmout. Na závěr si můžete koupit suvenýry jako jsou například kopie plakátů či pohlednic, ale i skutečné, dokonce použité školní učebnice z doby, kdy vládl Mao.

Poznávání města ale není jen o památkách, důležité je se i dobře najíst a napít. Každý má samozřejmě své oblíbené restaurace a i v Číně platí sto lidí, sto chutí, i tak si vám ale dovolím navrhnout pár míst, kam se na jídlo určitě vydat.

Jako první zmíním Fuchun Xiaolong (fu-čchun sjao-lun’, 富春小笼)  na Yuyuan Road č.p. 650 (jü-juen lu, 愚园路650号). Knedlíčky Xiaolongbao (sjao-lun’-pao, 小笼包) jsou šanghajská specialita. Toto tradiční jídlo pochází z vodního městečka Nanxiang (nan-sjan’, 南翔), které je dnes součástí Šanghaje. Jak vám řekne velká řada místních, žádné xiaolongbao se nevyrovnají těm z Fuchun Xiaolong. Tomu odpovídá i dlouhá řada, která se před podnikem vždy po otevření vytvoří. Jídelní lístek je jen v čínštině, to ale vůbec nevadí, stačí ukázat na první tři jídla. To jsou tři druhy xiaolongbao, které nabízejí. Chuť a poměr šťávy je dokonalý! Označit jednu knedlíčkovou restauraci za tu nejlepší je samozřejmě značně subjektivní, proto uděláte nejlépe, když si uděláte obrázek sami. Určitě zkuste také Din Tai Fung (tin’-tchaj-fen’, 鼎泰丰), řetezec o jehož kvalitě vypovídá i velký počet otevřených poboček za hranicemi Číny, případně navštivte Yang’s Dumplings (sjao-jan’ šen’-ťjen, 小杨生煎) a ochutnejte trochu jiný typ tradičních čínských knedlíčků.

Druhým tipem na tom, kam se jít najíst je Yangguofu Malatang (jan’-guo-fu ma-la-tchan’, 杨国福麻辣烫). Malatang je v překladu pálivá polévka, ale bude jen tak pálivá, jak si jí sami uděláte. Malatang nabízí velký počet podniků, ale s tím v Yangguofu nemůžete šlápnout vedle. Funguje to celkem jednoduše. Z velké chladničky si vyberete suroviny, které vám chutnají, předáte obsluze, vyberete pálivost vývaru a po chvilce vám přistane na stůl polévka s vámi vybranými surovinami. Ideální je si alespoň ze začátku říci o méně pálivý vývar weila (wej-la, 微辣) a přidat pořádnou porci sezamové či arašídové omáčky. 

Univerzálním tipem na to, kde se najíst je Grandma’s Home neboli Waipojia (waj-pcho-ťja, 外婆家). Když přijedete do Číny a budete překvapení z toho, že čínské jídlo vám moc nechutná, je tu záchrana! Jídlo z Waipojia bude zaručeně chutnat každému, i náročnějším gurmánům. Přitom jde o kvalitní čínskou kuchyni pocházející z města Hangzhou (chan’-džou, ), jen je tak trochu upravená pro naše „západní“ chutě. Za zmínku rozhodně stojí i restaurace Nanjing Impressions (nan-ťin’ ta-pchaj-tan’, 南京大牌档), která vás přenese do doby před sto lety. Číšníci v tradičním oblečení, dobová výzdoba a vynikající jídlo (zejména bůček s rýží) vám určitě zpříjemní den!

To a pochopitelně mnohem více toho nabízí Šanghaj, až bude doba cestování příznivější určitě vyražte do světa a poznejte co všechno jsem v článku zapomněl zmínit.